Archa úmluvy měla obsahovat nejcennější židovské předměty – desky, na nichž je vyryto desatero přikázání, Áronovu hůl a manu. Vedle Svatého grálu je suverénně nejhledanější biblickou relikvií. Ovšem o existenci poháru, do nějž prý Josef z Arimatie zachytil Kristovu krev po ukřižování, historici asi oprávněně pochybují. Ten, kdo se z něj napije, prý získá nesmrtelnost. Legendu zmiňuje Velšská poéma o králi Artušovi přibližně ze šestého století.
Jestli Artuš žil, což není jisté, měl podle poémy za úkol najít kouzelnou nádobu (o grálu ani slovo), hlídanou devíti pannami v keltském záhrobí! A že by křesťané skrývali cennou relikvii u „konkurence“, není logické, naopak by ji střežili.
Legendy poukazují rovněž na Etiopii
Zato Archa úmluvy, respektive její popis, je součástí 25. kapitoly Starého zákona. O ní se zachovalo víc zpráv i svědectví z různých zdrojů i dob. Byla uchovávána v Jeruzalémském chrámě, kam ji přenesl král David, téměř do konce šestého století př. n. l. Tehdy ho (jako celé město) vypálil babylonský vládce Nebukadnesar II. Traduje se ale, že prorok Jeremjáš s pomocníky stačil archu ukrýt do jeskyně u hory, kam vystoupil Mojžíš poté, co ji dostal darem přímo od Boha.
Podle jiné teorie Archa úmluvy skončila v Etiopii. Tam skutečně existuje kamenná deska s pěti přikázáními na každé straně. Jenže bez nejcennější, původní zlacené schránky s onou údajně čarovnou mocí, schopnou zničit nepřátele.
Stan setkávání skoro nikdo neřešil
S archou je spojena i legenda o Stanu setkávání, do něhož měla být přenášena při válečných taženích. Bible říká, že měřil 16 metrů, vysoký a široký byl asi 5 m. Vypadal velkolepě, také ho „projektoval“ Bůh, dal Mojžíšovi přesné pokyny. Na stavbu měl použít dřevo z akácie, jež nepodléhá tak rychle zkáze. Sloupy a trámy musely být pozlacené.
Jednou ročně, na velký Den smíření, byl velekněz povinen ho rituálně očistit. Ke vchodu přivedl dva mladé kozly, los určil, který bude obětován Hospodinovi. Druhého vyhnal do pouště, aby odnesl všechny hříchy a nepravosti lidu. O stan se dlouho téměř nikdo nezajímal, tedy kromě historiků a archeologů. Jejich bádání však nebylo příliš mediálně známé.
Stálé místo měl patrně v Shilohu
Přitom je téměř jisté, že Archa úmluvy spočívala ve Stanu setkávání cestou na bojiště. Jako – když už ne magická, tak psychologická – zbraň pomáhala Izraelitům k vítězství. Stan zřejmě musel být přenosný, aby se dal dopravit na místo konfliktu, ale v době míru měl své stálé místo. To zřejmě vloni objevil archeolog Hananya Hizmi při vykopávkách v Shilohu (neboli Šílu). Odkryl totiž do skály vyvrtané díry, jež mohly sloužit k podepření provizorních nosníků pro dočasnou stavbu.
V blízkosti nalezl starověké artefakty, řadu hliněných nádob, tři velké pece. Odpovídají době, kdy měl Mojžíšův nástupce Jozue přivést svůj národ do země zaslíbené. Stan měl podle Bible plátěnou střechu kvůli snadnějšímu transportu. „Toto řešení nebylo vůbec obvyklé v soukromých obydlích, takže nevěřím, že základy sloužily k obytnému účelu,“ vysvětlil archeolog.
Byla Archa úmluvy zničena u Even Ezeru?
Shiloh (mapa) leží na tzv. Cestě praotců, asi 30 km od Jeruzaléma, i to mohlo mít vliv na rychlé přenášení archy. Podle židovské tradice zde Stan setkávání stál 369 let, než byl po bitvě u Even Ezeru (neboli Even Ha’ezeru) u Afeku stržen dávnými nepřáteli, Pelištejci.
Je spíš nepravděpodobné, že by Hizmi po odkrytí areálu archu našel. Pokud tam byla, určitě ji zničili. Nicméně i důkaz, že stan existoval (a vše tomu nasvědčuje), má význam. I třeba vzácný nález poháru kobaat, sloužícího k rituálním účelům, nebo před léty poblíž objevený kamenný oltář. Nicméně Archa úmluvy asi dál zůstane skryta, pokud ještě „žije“…
