Ve Španělsku patří býčí zápasy hned vedle fotbalu k nejoblíbenějším kratochvílím. Arény, kde se pořádají, si na návštěvnost nestěžují. Kromě místních do nich zavítá i řada zvědavých turistů, co mají žaludek na sledování nelítostného boje člověka s rozzuřeným zvířetem.
Jejich tradice je prastará, býčí zápasy de facto vznikly v minojské civilizaci na Krétě (2700 – 1450 př. n. l.). Tehdy ovšem nebylo cílem býka zranit či zabít, šlo o jejich kultovní zvíře. Podle zobrazených fresek z královského paláce v Knóssu mladí muži předváděli (možná náboženský) rituál, kdy přes ně přeskakovali. To bylo hodně odvážné, navíc museli být i úžasně mrštní.
Římané upřednostnili gladiátorské zápasy
Býk sice vypadá neohrabaně, ale umí vyvinout slušnou rychlost a jeho rohy jsou smrtící. Poté, co sláva Kréty upadla (jednou z příčin byl výbuch sopky na sousedním ostrově Théra, který se dnes jmenuje Santorini), zmizel s ní i tento zvyk. Obnovili ho, ale už úplně jinak, staří Římané. Ti se, jak je známo, vyžívali v gladiátorských zápasech na život a na smrt a vzrušoval je pohled na krev.
Španělům je zřejmě poprvé předvedl císař Claudius. Jejich temperamentní povaze se zalíbily a přijali je okamžitě za své, hlavně šlechta. Nikdo jiný si nemohl dovolit živit zvíře jenom pro zábavu. Zápasy ovšem vypadaly úplně jinak. Muž seděl na koni ozbrojen kopím, což mu zajišťovalo značnou převahu i rychlý únik před útokem.
Proč je vlastně muleta červená?
V šestém století církev zakázala zápasy úplně všech zvířat. Za renesance inspirované antickou kulturou tabu u býků porušil italský kardinál (!) Cesare Borgia. Asi proto, že měl v žilách katalánskou krev. Dále španělský král Alfonso VII. i proslavený hrdina El Cid. Corrida de toros (čili býčí zápasy v přesném překladu) byla ale úplně obnovena až v roce 1726 v Madridu.
Lidová verze název zkrátila jen na první slovo, my používáme počeštěnou verzi korida. Její popularita stoupla hlavně díky „otci“ toreadorů Franciscu Romerovi (1700 –1763). Ten měl odvahu postavit se zvířecímu sokovi na zemi jen s mečem zvaným espada de matar toros (měřil 88 cm, o dost méně než obvyklý) a začal používat na jeho rozdráždění rudý plášť na tyči (muletu).
Tím vznikl tradovaný mýtus, že u býků tato barva vzbuzuje agresi. Jenže oni jsou barvoslepí, reagují na pohyb! Důvod byl spíš v tom, že krev splývá s látkou. Ti, co ji „nemusí“, tak nemají problém. Dá se snadno rozeznat z dálky, navozuje vzrušení, což ví výrobci erotického prádla. Toreador Juan Padilla nedávno úmyslně použil bílou muletu, aby dokázal, že jde o nesmysl.
Býčí zápasy miloval i slavný spisovatel
Arény se otevírají jen na býčí zápasy. Nám ale majitel do jedné umožnil vstup, tudíž máme fotky ze zákulisí i jejího středu. Mají je všechna větší města, z exkluzivního povyražení pro smetánku vznikla masová zábava. Dav obdivuje hlavně matadory, lákají býka muletou a na závěr usmrtí mečem. Toreadoři ho předtím provokují, lehce zraňují kopím s vlaječkou, tzv. banderillou.
Když býk dlouho vzdoruje, může někde dostat milost publika máváním bílými šátky. Taktiku boje výrazně změnil Juan Belmonte (1892-1962), neduživý, malý človíček, nebyl schopen ani běhat! Zacházel ale s muletou tak precizně, že ho rohy býka vždy jen velice těsně minuly, čímž přiváděl diváky do varu. Jeho příznivcem se stal i slavný spisovatel Ernest Hemingway. Tvrdil, že u něj šlo zejména o estetický zážitek, nikoliv pouze o zápas.
Těch Belmonte absolvoval 109, což byl dlouho nepřekonaný rekord. Jinak koridu zahajuje defilé účastníků (paseíllo), boj je rozdělený na třetiny jako v hokeji. Graduje finálním soubojem býka a matadora, nejodvážnější před ním na znamení úcty pokleknou, než ho skolí. Koridu se ale usilovně snaží zrušit ochránci zvířat.
V Katalánsku se jim to v roce 2012 povedlo, nicméně zákaz předloni ústavní soud zrušil. Její zastánci upozorňují, že si býci před smrtí (srovnatelně rychlou jako na jatkách) užijí tři až čtyři roky luxusního života (na rozdíl od těch v zemědělství). I to, že boj jim zvedne hladinu adrenalinu tak, že vůbec nevnímají bolest, jen vztek. Mají za cíl prohlásit býčí zápasy za kulturní dědictví…
