Asi nejstrašidelnější ze všech přízraků, hrabě Drákula, nelítostný upír vysávající krev obětí, se proslavil hlavně díky románu spisovatele Brama Stokera. Toho inspirovala žijící postava, valašský kníže Vlad III. K jeho osudu jen přidal všechny možné duchařské legendy…

Na rumunský hrad Bran, kam umístil děj knihy, se každoročně hrnou mraky turistů. Přitom v něm Vlad III. nejen nikdy nežil, ale ani nebyl! Už jen proto, že se stavba nachází v Transylvánii, kde neměl žádnou skutečnou moc. Spisovateli se prostě zalíbila poloha a určitá tajemnost sídla vyčnívajícího z okolí. Na druhou stranu – jen málokdo slyšel o citadele na strmém kopci ve městě Tokat v Turecku.

Strašidelnou přezdívku zdědil Vlad III. po otci

Citadela měla více účelů – sloužila k obraně, jeden čas byla panským sídlem. Pak zase „lázeňským“ vězením pro prominentní nepřátele. Jedním z nich byl právě syn valašského vládce Vlada II. s přezdívkou Drakul (Drak). Tu po něm poté jeho syn zdědil. Měl zde být jako rukojmí v zajetí společně se svým bratrem až do smrti svého otce. Pak kupodivu oba dva propustili.

Podle některých pramenů chlapci ve městě Tokat pobývali zřejmě v době mezi roky 1462 až 1474. Dlouhodobý, i když fešácký kriminál podle všeho probudil u Vlada III. pozdější obrovskou nenávist vůči Turkům (přestože si v zajetí osvojil jejich zvyky i jazyk). Ta se projevila nebývalou brutalitou v bojích s nimi. Byl často úspěšný, v Rumunsku ho považuji za hrdinu, který zachránil zemi před vpádem barbarů.

Vlad III. Napichovač

Oběti umíraly několik dní v ukrutných bolestech

Zajatce s oblibou nabodával zaživa na kůly (po jedné bitvě tak dopadlo 20 000 vojáků), což mu vyneslo přezdívku Napichovač. Počínal si přitom neobyčejně rafinovaně. Kůl zavedl do těla konečníkem tak, aby se ostrá špička vynořila za krkem a nepoškodila důležité orgány. Umírání v krutých bolestech tak běžně trvalo několik dní.

Legendy o proměně Vlada III. na upíra se začaly objevovat po roce 1461, kdy měl údajně zemřít. Jenže se dodnes neví kde, kdy a jak. Nikde není žádná hodnověrná zpráva, jakým způsobem sešel ze světa, jen nepodložené pověsti. To je u vládce jeho významu dost podivné. Posílilo to i spekulace o jeho přeměně v záhrobní monstrum. Sadismus, kterým proslul zaživa, tomu jen nahrával.

Najdou archeologové ve městě Tokat jeho celu?

Jeho krutost se neomezovala výhradně na nepřátele. Třeba sezval chudáky z okolí na hostinu. Pak je upálil a chlubil se, že tímto „bohabojným“ skutkem snížil chudobu a ukončil jejich trápení. V záchvatu vzteku pořezal těhotnou milenku takovým způsobem, až jí vyhřezl nedonošený plod. Ten si vystavil ve své ložnici! Zabíjel, mučil a (někdy prý i posmrtně) sexuálně zneužíval své sluhy.

Jeho pověst a neobjasněné okolnosti, za kterých zmizel ze světa, inspirovaly spoustu „záhadologů“. Ale také některé odborníky. Tak se do hry dostal i Tokat (mapa). Kromě kobek byl během restauračních prací nalezen labyrint tajných chodeb, jimiž je prošpikován. Ty, co se časem zřítily, jsou obnovovány. Pravděpodobnost nálezu cely, kde byl Vlad III. vězněn, je nízká. Jedině, že do zdi vyryl zprávu či monogram.

Archeologové zahájili práce i na zpřístupnění takzvané Gazelí chodby. O té historické prameny tvrdí, že vede do veřejných římských lázní Pervane v Çanakçı (mapa). Tudy do nich údajně chodily dcery pontských králů. Konečným cílem je vrátit hradu jeho původní vzhled i slávu a pochopitelně přilákat turisty.

město Tokat

Pohřben je nejspíš v neapolském klášteře

Drákulova legenda ovšem nedá spát ani renomovaným historikům. Se zajímavou teorií přišli bratři Glinniové z Neapole. Prý mají velmi přesvědčivé důkazy o tom, že Vlad III. nezemřel v boji ani během vzpoury, kterou proti němu osnovali týraní poddaní. A dokonce ani ve své domovině, ale v klidu a pohodě dlouho poté v Itálii.

Podle jejich teorie upadl do tureckého zajetí, což je možné. Stejně jako to, že ho z něj pak vykoupila dcera Maria, provdaná za neapolského šlechtice. U ní měl v tichosti dožít. Musel vědět, že nepřátelé, a těch mě víc než dost, by si ho našli, kdyby se ozval. Bratři předpokládají, že jeho tělo leží s dceřiným pod neodkrytým náhrobkem v klášteře Piazza Santa Maria La Nova (mapa).

Jako první přišla s touto myšlenkou zvědavá studentka fakulty historie Erika Stella při diplomové práci. Všimla si totiž, že symboly jednoho hrobu nejsou vůbec typické pro ty, kde spočívala těla italských šlechticů. Znázorňují totiž draka! Našly se i další indicie, mohou se vztahovat k jeho přezdívce Napichovač. Vědci už požádali úřady o povolení, takže se možná dočkáme překvapení…

klášteř Piazza Santa Maria La Nova

Napište komentář