Když chtěl Zeus, vládce bájného Olympu, najít střed světa, posloužili mu k tomu dva orlové. Vypustil je z obou konců a čekal, kde se setkají. Došlo k tomu v místě zvaném Delfy. Později tu vznikla slavná věštírna, jedno z vůbec nejposvátnějších míst starého Řecka.
K věhlasu přispívala i nádherná poloha. Dodnes ji mohou obdivovat turisté, stejně jako ruiny tohoto starobylého města. Leží ve svahu pod pohořím Parnas s vyhlídkou na Korintský záliv, v okolí jsou romantické cypřišové a olivové háje.
Pýthie se před tazateli ukrývala
Delfy (mapa) původně nesly název Pytho. A to podle jeskyně, hlídané nestvůrným hadem Pythónem, synem Matky Země Gaii. Toho později zabil bůh Apollon šípy, co nikdy neminuly cíl. Na svoji počest poblíž založil chrám a věštírnu. Tu ovládala jemu podřízená a magií obdařená kněžka Pýthie.
O jejím vzhledu se vedou diskuse. Byla totiž ukryta ve spodní části svatyně, prosebníci ji jen slyšeli. Věk, společenské postavení, bohatství u vědmy prý nehrály roli, jen to musela být rodačka. Věštila jednou za měsíc. Tento „úřad“ nebyl dědičný, po její smrti se vybírala nástupkyně, jak, to se neví.
Rituál začal umytím v posvátném kastalském prameni a napitím z fontány Kassotis. Věštkyně seděly na trojnožce umístěné na tzv. hadím sloupu u kamene omfalos (pupek) nad tektonickou puklinou v zemi. Snad žvýkaly listy vavřínu, symbolu vítězství, dnes jim říkáme bobkový list.
Co spojuje Delfy a Pyrrhovo vítězství?
Šesté století př. n. l. bylo pro Delfy počátkem zlatého věku, pro radu sem přišli Sokratés, Nero, Alexandr Veliký, ale i prostí lidé. Jednalo se vždy jen o muže, ženy dovnitř nesměly. O tom, zda měla Pýthie opravdu výjimečný dar vidět do budoucnosti a znát minulost, se někdy trochu pochybuje.
Její předpovědi byly totiž mnohdy nejednoznačné, např. u bohatstvím proslulého krále Kroisa. Ten se ptal, zda zahájit válku proti Persii. Dozvěděl se, že pokud tak učiní, zničí velkou říši. Že půjde o jeho, to mu ale sděleno nebylo!
Pyrrhovi zase prorokovala, že porazí římské vojsko. Opravdu vyhrál, jenže za cenu takových ztrát na životech, že mu nijak nepomohlo. Pyrrhovo vítězství je dodnes symbolem pro zbytečný boj. Většina odpovědí ovšem byla jednoduchá – ano či ne. Často šlo o nesrozumitelné zvuky, ty kněží převáděli do veršů.
Zbraně měly červenou
Obřad probíhal docela jednoduše. Tazatel zaplatil poplatek, obětoval zvíře (ovci, kozu aj). Pořadí se losovalo, ale boháči si dary zajistili přednost. Věštírna nefungovala tři měsíce v zimě, nesvítilo slunce, Apollonova božská síla. To ji předal Dionýsovi, patronu vína a veselí, a ten si tady užíval radovánek s kumpány.
Konaly se tu i Pýthijské hry, Zeus se možná chtěl vyhnout prokletí Gaii za zabití jejího hada. Šlo o slavnosti poezie a hudby, později i o závody v lehké atletice a koňských spřeženích. Vítěz získal vavřínový věnec a právo mít ve „foyeru“ sochu. Po celou dobu her platil klid zbraní.
Byly vědmy neustále omámené?
Stejný zákon platil u Olympijských, vznikly asi později. Stálo zde divadlo, stadion pro sedm tisíc diváků. Do okolí chrámu ukládala bohatá města pokladnice, sochy, zlaté předměty. Delfy zanikly až ve čtvrtém století – zákazem pohanských kultů a rituálů nesnášenlivými křesťany.
Až v roce 1996 tým geologa J. Z. de Boera provedl důkladný průzkum. Svatyni našli čtyři metry pod podlahou. Zjistili, že pod chrámem se protínají dva zlomy – Delfský a Kernaský. Zřejmě vytlačovaly na povrch vodu, látky a plyny (metan, etan, etylen), které tvořily nasládlou směs.
Ta navozovala zvláštní psychické projevy, Pýthie tedy věštit mohly. A asi úspěšně, těžko by vydržely pár tisíciletí, ke vchodu stále vede svatá cesta pro poutníky. Do Delf se dá dostat z Atén, cesta busem trvá dvě až tři hodiny, na prohlídku bývalého středu světa zbývá dost času.