Omán se pozvolna mění v turisticky oblíbenou destinaci. Cestovatelé v této zemi obdivují například pevnost Nizwa, která je dokonalým spojením architektury a originálních obranných prvků. Asi i proto je nejnavštěvovanější místní památkou, od roku 2006 zařazenou na seznam UNESCO.
Výhoda je, že Nizwa leží dvě hodiny od Muscatu, metropole a zároveň přímořského letoviska. V něm je rovněž mezinárodní letiště, takže naplánovat výlet (třeba před večerním odletem) není problém a hodně cestovních kanceláří či agentur to dělá. Nizwa je součástí stejnojmenného města, jež patří mezi nejstarší v zemi.
Dělostřelci měli smůlu
V šestém až sedmém století bylo dokonce tím hlavním. A to díky strategické poloze v pouštní oáze, kudy procházely obchodní cesty. Nizwa sloužila i jako centrum vzdělání, umění i sídlo imámů (tehdy to byli především znalci a učitelé koránu, nikoliv faktičtí vládci jako třeba dnes v Íránu).
Svým bohatstvím však Nizwa (mapa) přitahovala dobyvatele. To přivedlo v roce 1668 sultána Bin Saífa al-Jarúbiho na myšlenku postavit nedobytnou tvrz. Na základy zřejmě použil starší, odhadem už z dvanáctého století. Dominantu představovala vysoká věž, kterou obklopovaly mohutné zdi.
Byly až pět metrů silné, dokázaly čelit i velmi silné dělostřelbě. V době míru pevnost sloužila k obytným účelům. Nejen pro posádku, ale i pro duchovenstvo či šlechtu. Válcovitý tvar věže umožňoval strážím dokonalý rozhled do všech světových stran na hodně velkou vzdálenost.
Stavba doslova překypovala nástrahami
Nečekaný útok na pevnost Nizwa vůbec nepřipadal v úvahu. Obránci měli dost času se na něj připravit a hlavně aktivovat různé rafinované nástrahy. Nejoriginálnější i nejnebezpečnější byly vražedné díry. Nacházely se pečlivě ukryté v bezprostřední blízkosti hradeb a proudila do nich vařící tekutina. Obvykle voda, ale i olej či datlový sirup. Kdo do nich zapadl, neměl šanci přežít.
Další zradou byly utajené malé otvory ve stěnách. Z nich šlo nepozorovaně střílet i pod strmým úhlem. Ale ani v případě víceméně teoretického průniku dovnitř neměli útočníci zdaleka vyhráno. Kdyby se propracovali k dvoukřídlé bráně u hlavního vchodu a chtěli vstoupit, aktivovali by tím propadlo, ustící do dvoumetrové jámy, z níž nebylo úniku. Uvnitř se navíc u každých dveří nacházely podobně netradičně vymyšlené pasti, obvykle pro jistotu dvě za sebou.
Město Nizwa fascinuje také mozaikami
Ani okna chráněná těžkými železnými mřížemi s hustými žaluziemi nedávala sebemenší šanci dostat se dovnitř. Obránci pak mohli odolávat velmi dlouho. Ve sklepeních měli několik tun datlí a díky množství hlubokých studní prakticky neomezený přísun vody z oázy Falaj Daris. Sloužily jako propracovaný zavlažovací systém v době klidu a prosperity (podle archeologů nejspíš existovaly už v roce 2 500 př. n. l.).
Nizwa je známá jako město mešit, řadí se mezi ně So’al z devátého století, Sultan Qaboos Jama, Ash-Shawathinah in Uqr, Ash-Sharja, Al-Ain, Ash-Sheikh i další. Kromě bohoslužeb jsou za určitých podmínek přístupné, milovníci umění ocení hlavně vnitřní nádherné mozaiky. Ve městě je taktéž spousta trhů. Hodně se prodává keramika – jak ozdobná (především vázy různého tvaru i velikostí apod.), tak k běžné potřebě, například hrníčky i hrnce apod…
