Turínské plátno, do kterého bylo údajně krátce po ukřižování zahaleno tělo Ježíše Krista, je patrně nejkontroverznější křesťanskou relikvií. Opakovaná odborná zkoumání různými metodami ho téměř vždy označila za podvrh. Na druhou stranu proběhla spousta pokusů dokazujících jeho autenticitu…
Díky moderním technikám nyní máme k dispozici nové možnosti. Jednou z nich je forenzní analýza krevních skvrn. Podle studie italských vědců, kteří svá zjištění zveřejnili v časopise Journal of Forensic Sciences, pouze několik z nich odpovídá poloze těla ukřižovaného. Ty další se nedají vysvětlit žádnou pozicí těla – ať už na kříži nebo v hrobě.
Krev tekla jiným směrem
Matteo Borrini z univerzity v Liverpoolu a Luigi Garlaschelli ze společnosti vyvracející tvrzení pseudověd si při posuzování rozmístění stop krve vzali na pomoc živého dobrovolníka. Zaměřili se na její vytékání z míst, kam Ježíše podle popisu bodal kopím římský voják Longinus, a ze zápěstí. Za ně byl totiž přibit ke kříži. Měření prokázala, že umělá krev, jež ovšem svými vlastnostmi věrně napodobovala krev pravou, neodtékala, kudy by správně měla.
„Zkoušeli jsme různé pozice, ale pohyb tekutiny jim neodpovídal. Způsob vzniku skvrn v jedné části těla totiž vylučoval totéž v části jiné,“ uvedli vědci. Tento výzkum je výjimečný i tím, že se vůbec nezabývali stářím plátna. To bylo totiž několikrát opravované. Používaná radiokarbonová analýza šla tak vždy zpochybnit. Nedalo se vyloučit, že odstřižený kousíček látky nebyl právě novějšího původu.
Turínské plátno označil za podvrh i Richard Neave
Skutečnost, že je Turínské plátno (pojmenované podle italského města Turín, v jehož katedrále je od roku 1578 uloženo), zřejmě falzum, odhalil nechtěně už v roce 2002 Richard Neave, expert na obličejovou rekonstrukci z University of Manchester.
Tomu se podařilo získat autentické lebky tří Galilejců z oblasti Jeruzaléma, pocházejí z éry Ježíšova života. Počítačovou tomografií vytvořil 3D obrazy, z průřezů vygeneroval pravděpodobnou tvář. Na tu nanesl vrstvy jílu. Potřebný program mu udal tloušťku tkání v určitých místech.
Díky tomu byl Neave schopen vyrobit model, jak asi Ježíš vypadal. Nespoléhal ale jen na to, co viděl na monitoru. Zkoumal dávné kresby z regionu, aby mohl odhadnout vzhled očí, pleti, vlasů. A právě ty se staly dalším – i když nechtěným – důkazem nevěrohodnosti plátna.
Osoba na něm má prokazatelně vlasy splývající na ramena. S nimi byl Ježíš malován hlavně ve středověku. To, že se za jeho života nenosily, dokazují další indicie. Jednou z nich bylo vedro, které v této lokalitě panovalo. O to, stále se potit v „háru“, by asi nikdo nestál…
Co na to říká církev?
To, že Turínské plátno není tou látkou, do níž bylo zahaleno tělo Krista (poté, co jej z kříže krátce po exekuci sňali Josef z Arimatie a Nikodém), připouští dnes i samotná církev. Netvrdí totiž, že je skutečné, jen ho považuje za působivou připomínku Kristova utrpení…
