Za nejzáhadnější obrazy světa považují lidé Monu Lisu (díky jejímu fascinujícímu úsměvu) nebo fresku Poslední večeře Páně. Tu obzvlášť po vydání románu Dana Browna Šifra mistra Leonarda. Podle něj malba obsahovala utajené informace k objevení legendárního svatého grálu. Hodně diskutovaná je Nahá Maja od Francisca Goyi. Existují ale i díla, která jsou oříškem spíše pro znalce výtvarného umění. Laik totiž při běžném pohledu přehlédne množství těžko vysvětlitelných detailů. Asi nejvíc jich skrývá obraz Bouře.

Jde možná o vůbec první krajinu v západním malířství. Pochází z počátku 16. století, namaloval ji italský malíř Giorgione. Obraz Bouře lze spatřit v muzeu Galleria dell’Accademia v italských Benátkách. Námět vypadá prostě – kojící žena a muž u potoka. Velmi netradiční jsou ale už pózy i rozmístění postav…

Téměř všechno postrádá běžnou logiku

On se sice usmívá, ale hledí kamsi do dálky, nikoli na matku či dítě. Od nich je navíc dost vzdálen. U rodinných výjevů bývalo naopak zcela typické, že otec stál hrdě v bezprostřední blízkosti svých nejbližších, kochal se pohledem na ně, případně se jich něžně dotýkal.

Nejasný je smysl tyče nebo hole v jeho ruce. Mohlo jít o pastýře, ti jimi usměrňovali stádo. Tomu však neodpovídá oblečení, hlavně honosný červený plášt. Dříve byl muž považován za vojáka, jenže ti zase u sebe neustále nosili zbraň, přinejmenším by měl mít dýku za pasem.

Divné je umístění čápa na střeše, symbolu mateřství. Jemu by navíc napovídalo velké břicho matky, vypadající tak, jako kdyby byla těsně před porodem. Ovšem kojené dítě je malé na to, aby mohla mít tak brzy další. Vše navíc zkomplikovalo odhalení původní malby s pomocí rentgenu.

Na místě muže totiž seděla další obnažená žena. Autor se pak možná zalekl názoru církve, ta tvrdě brojila proti nahotě. U matky s dítětem ji ještě snesla, ale s další „nudistkou“ by už mohl mít problém. Děj na plátně se dá díky nic neříkajícímu názvu Bouře vykládat jakkoli.

Bouře

Je součástí obrazu také mešita?

Je teorie, že scéna znázorňuje Josefa, Ježíše a Pannu Marii. Tu si ale nikdo neodvážil z úcty k ní namalovat bez šatů, maximálně s poodhaleným poprsím. Podle další jde o výjev z řecké mytologie, tomu neodpovídá mužovo oblečení.

Objevila se i úvaha, že jde o Evu kojící Kaina. Je snadno vyvratitelná – Kain se narodil jako dvojče Ábela, ten by musel být poblíž. Ještě mnohem nevysvětlitelnější je celkové pojetí díla. Poklidný motiv matky a dítěte je v protikladu se zataženou oblohou a nebezpečným bleskem. Historici si všimli i dalšího neobvyklého detailu.

Dva zlomené pilíře, namalované za mužem, byly považovány za symbol blízké smrti. S další raritou přišli architekti. Budova s kopulí vzadu podle mnohých vůbec nezapadá mezi ostatní, navíc tvarem připomíná spíše islámskou mešitu a ta „okurkovitá“ poblíž minaret!

Giorgione

Bouře fascinuje i ztlumenými barvami

Záhadou je Giorgione sám. Hodně obrazů, neznámo proč, nedatoval ani nesignoval. Autorství Spící Venuše (na snímku níže) tak bylo dlouho připisováno jeho příteli Tizianovi! Pocházel z vesnice a skromných poměrů. Vypracoval se sám, hrál také na loutnu a krásně zpíval, jeho koncerty byly oblíbené.

Spící Venuše

Bohužel zemřel na mor jen krátce po třicítce, což byla pro umění věčná škoda. Bouře je totiž výtvarně fascinující dílo. Barvy jsou ztlumené, z odstínů převládá zelená a modrá. Krajina není, jak bývalo zvykem, pouhou kulisou, ale je rovnocenná s celkovým děním na plátně.

Napište komentář