Jsou místa, kde většina lidí nikdy nebyla a navíc ani neví, kde přesně leží. Přesto je dobře zná díky tomu, že je proslavil nějaký výrobek. To je příklad hořčice z města Dijon. Přitom toho metropole francouzského regionu Burgundsko nabízí mnohem víc.
Pálivá chut této hořčice je nenapodobitelná. Nezpůsobuje ji křen, jak si mnozí myslí, ale semínka černé (nikoliv obvyklé bílé) hořčice. Dále prý mošt z nezralých hroznů, ocet a mořská sůl. Nejstarší výrobna a zároveň prodejna (pochází z roku 1840) nese jméno zakladatele Edmonda Fallota.
Okouzlí vás kostely i další historické stavby
Provozoven je více, ale tato se řadí mezi nevyhledávanější. Nalézá se v Rue de la Chouette 16 (mapa), v těsné blízkosti chrámu Notre-Dame (ve Francii jich najdeme stovky). Není to ovšem jediná sakrální stavba ve městě Dijon. K nejkrásnějším patří kostely svatých – archanděla Michaela, Štěpána a Philiberta.
Příznivci památek si tady vůbec přijdou na své, kromě církevních je tu i palác Maillard. Byl postaven v renesančním slohu, mnohem víc typickém pro Itálii. Nesmí scházet Vítězný oblouk. Tuto tradici Francouzi převzali od starých Římanů, najdeme ho skoro v každém větším městě.
Ti je původně stavěli vládcům a vojevůdcům na znamení triumfu po vyhrané bitvě. Postupně se jejich použití rozšířilo i na známé události. Zdejší nesl jméno prince de Condé, dnes Porte Guillaume. Podle toho, že byl postaven na základech staré městské brány z dvanáctého století.
Na Carnotově lyceu studoval Jiří Voskovec
Z novějších staveb ve městě Dijon je nezbytné jmenovat rozlehlé náměstí Republiky. Střed tvoří dominantní fontána se stejně laděným památníkem z mramoru a bronzu. Jde o dílo architektů a sochařů Mathurina Moreaua a Paula Gasqa z roku 1899. Stojí tady i ve Francii obvyklé hrázděné domy, třeba U tří tváří.
Zajímavé je ve stejném duchu postavené stavení Millière. „Zahrálo“ si totiž ve slavném filmu Cyrano z Bergeracu, kde měl titulní roli Gerard Depardieu. Asi nejzajímavější historií se však pyšní Palác vévodů a stavů burgundských. Ten by zároveň mohl patřit do učebnic architektury.
Je tu zastoupen gotický, renesanční, barokní i klasicistní sloh. Není se čemu divit, postupná výstavba velkolepého komplexu probíhala neuvěřitelných 420 let – 1364 až 1784! Za zmínku stojí i katedrála sv. Benigna Dijonského, nejvyšší stavba města (93 metrů) z let 1280 až 1393.
Je – spolu s historickým centrem – na seznamu UNESCO. Ostatně město je pamětihodnostmi doslova prošpikováno. Pro nás asi bude zajímavé navštívit starobylé Carnotovo lyceum, kde studoval partner Jana Wericha, Jiří Voskovec. A určitě nezaškodí rozhlédnout se také po okolí.
Okolí města Dijon je vyhlášené skvělým vínem
Nelze zapomenout na skutečnost, že Dijon je bránou do Burgundska, proslaveného prestižním a vynikajícím vínem i vybranými kulinářskými delikatesami. Je ostatně považován za jedno z míst, kde se tvořila haute cuisine (v překladu velká kuchyně), což je dnes označení pro špičkovou gastronomii.
Velice ceněná mezi vinaři je oblast Côte de Nuits. Táhne se z Dijonu dál na jih, spadá pod ni čtrnáct obcí a každá má trochu jiné podmínky. Díky tomu plodí různorodou révu. Daří se tu královně bílých odrůd, Chardonnay. Nejslavnější je ovšem starobylá červená Pinot noir.
Místy zde najdeme růžová, svěží vína. Většinou pocházejí z těch hroznů, co nebyly tak kvalitní, aby sloužily k dlouhodobému zrání, jako u prestižních vín. Ta mohou stát i statisíce! Jak proto, že území, kde se pěstují, je malé a nelze počítat s obřími výnosy, tak díky vynikající kvalitě.
