San Marino založil v roce 301 potulný mnich sv. Marinus asi 25 km od italského letoviska Rimini. Je to nejstarší stále existující republika světa a zároveň třetí nejmenší stát Evropy. Cesta sem vede jen po silnici, železnici ani letiště nemá. Přesto ho každoročně navštíví kolem 3,5 milionů lidí.

Ti se ovšem obvykle nezdrží déle než den. Lákají je hlavně památky v čele s pevnostními věžemi na hoře Monte Titano (755 m). Podle nejstarší legendy šlo o první stupeň monumetálního schodiště postaveného Titány, když neúspěšně zkoušeli znovu dobýt Olymp a svrhnout Dia.

San Marino

Sportovci se obejdou i bez lanovky

Hezky se to poslouchá, ale první věž Guaita pochází až z jedenáctého století. Druhá Cesta ze třináctého (najdeme tu muzeum starých zbraní), třetí a nejmenší Montale je ještě o sto (i více) let mladší. Všechny jsou zobrazeny na státní vlajce i oficiálním znaku.

Nikdo je nikdy nedobyl. Málem je zničili sami místní, vylamovali z nich kameny na stavbu svých domů! Z každé je krásný, i když jiný výhled. Vede k nim lanovka z centra, dá se i pěšky. Z nejvyššího parkoviště je to tak čtvrt hodiny. Celý výšlap je náročnější, ale ne zas moc.

San Marino

Státem San Marino (mapa) protékají dvě řeky, ale nemá vodní dopravu ani přístav. Jde o čistě horské sídlo. V centru najdeme budovy různých slohů. V audienčním sále vládního paláce (1894) zasedá 60členná Velká generální rada, její regenti řídí chod města. Uvnitř visí obří obraz sv. Marina.

Farní kostel nechali zbourat hlupáci

Za sochou Svobody není nutné jet až do Ameriky, jednu (i když zdaleka ne tak monumentální) najdeme i zde. Město ji dostalo darem v roce 1876 od šlechtičny Otilie Wagnerové z Berlína. Má na hlavě korunu ve tvaru tří věží, symbolu státu.

San Marino

Zajímavou historii má Basilica di San Marino. Stojí na místě farního kostela Pieve z pátého století. Jeho zbourání historici dodnes litují, šlo o jednu z nejstarších křesťanských památek na celém kontinentu. V kostele sv. Petra se až do roku 1713 uchovávaly ostatky sv. Marina. Ten byl vůbec pozoruhodou osobou.

Žil na přelomu 4. století ve městě Lopara jako kameník. Pak začal šířit Písmo svaté. Asi dost netradičně, protože byl kvůli kázáním vypovězen. Azyl našel v této horské oblasti, kde založil klášter a s ním pak vznikl i ministát. Později byl blahořečen. Jeho existenci tu připomíná vše.

San Marino

Některé obchody akceptují i českou měnu

San Marino nemá jen památky, je tu hodně muzeí i parků, jako stvořených k příjemné procházce. Málokdo si nechá ujít pohled na tradiční výměnu stráží v typických uniformách na náměstí Piazza della Libertà. Probíhá od rána do večera, v zimě o něco kratší dobu.

K místnímu koloritu patří malé obchůdky. Nabízejí suvenýry, známky, šperky, oděvy a – nejen zde – populární likér limoncello, a to opravdu lacino. Platí se eurem, přestože země není v EU. Mnozí obchodníci jsou však flexibilní a bez mrknutí oka přijmou další měny, včetně koruny!

San Marino

Velká cena poněkud mátla názvem

Ve státě San Marino žije asi 33 000 stálých obyvatel, s průměrným věkem 83,3 let jsou pátí na světě. Proč, to se neví. Že by za tím bylo podnebí či genetika? Lze sem jet až do pozdního podzimu, ještě v listopadu tu bývá až 18 stupňů. V létě jsou populární hlavně výlety z letovisek u Jaderského moře…

Fanoušci F1 si připomenou Velkou cenu San Marina. Jenže ta probíhala v letech 1981 až 2006 na okruhu v Imole (mapa), to je o 100 km dál. Do tamních úzkých uliček se auta totiž nevejdou, někam nesmějí. I současný závod motorek MotoGP se koná v asi 40 km vzdáleném městě Misano Adriatico (mapa).

San Marino

Napište komentář