Jsou města, která má člověk prochozená, byl v nich nesčíselněkrát. Přesto ho vždy něčím překvapí. To je případ Paříže a opery Garnier. O té se neví zdaleka tolik, co by se vědět mělo.
Díky majestátnímu vzhledu se jí také říká palác Garnier (mapa). Je rozlohou větší než proslulá La Scala v Miláně. Přesto, že vyčnívá nad okolím, zájem turistů o její návštěvu moc velký není. Asi kvůli domněnce, že se otevírá jen při představení. To je ale omyl, je přístupná i mimo ně. Jen se za prohlídku platí 9 eur.
Císař nekompromisně trval na svém
Za zrodem této monumentální budovy stála netradiční událost – neúspěšný atentát italského revolucionáře Orsiniho v roce 1858 na Napoleona III. cestou do divadla. Ten si díky tomu uvědomil, že město potřebuje novou scénu s bezpečným přístupem.
Úřady vyhlásily anonymní konkurz. Mezi 170 architekty překvapivě zvítězil neznámý Charles Garnier s impozantním návrhem. V popisu uvedl motto: „Mířím vysoko, očekávám málo.“ Musel ovšem splnit přísné požadavky císaře. Panovník totiž chtěl budovu uprostřed širokých bulvárů.
Problém byl, že v místě, jež císař vybral, Garnier odhalil zvýšenou úroveň podzemní vody. Aby mohl vůbec stavět, musel zřídit nádrž. Je dodnes pravidelně kontrolována a odčerpávána. Stavba opery trvala patnáct let. Po odhalení předčila všechna očekávání, je prostě zcela neobyčejná…
Autora budovy nepozvali na otevíračku
Na obří jeviště se vejdou i nejrozměrnější kulisy, používané hlavně ve slavných operách. Pod ním je vybudován úctyhodný pětipatrový prostor. Unikátní systém navijáků a lanoví umožní manipulaci až s patnáctimetrovou dekorací. Hlediště pojme 2 500 diváků.
Ke korzování o přestávce slouží velké foyer v prvním patře, inspirované zrcadlovým sálem ve Versailles. Je ironií, že Garniera – neznámo proč – na slavnostní zahájení nepozvali. Musel si koupit sám svoji vlastní lóži. Ovšem stále dopadl lépe než císař, ten se ho ani nedožil…
Co mají společného opera Garnier a Fantom opery?
Hlavní sál ohromí, je osvětlen osmitunovým křišťálovým lustrem, schodiště jsou velkolepá. Použilo se na ně třicet různých druhů mramoru! Hlavní fasádu lemují výstavné sochy, další, alegorické, na jiných místech představují Poezii, Hudbu, Zpěv, Drama, Tanec atd.
Tahákem pro turisty je skutečnost, že budovu opery Garnier v Paříži použil Gaston Leroux jako místo, kde se odehrával děj románu Fantom opery. Inspirovaly ho tajemné zvuky, prý vycházely z podzemí u prvních představení, a nikdy nevysvětlitelná nehoda – pád těžkého lustru, co zabil domovnici Madame Chomette.
Z tak skromné látky utkal příběh mladé sboristky Christiny. Té dává tajně hodiny zpěvu sice geniální, ale psychicky i fyzicky znetvořený Erik, žijící jako osamělý fantom v katakombách. Dílo se dočkalo řady zpracování, včetně filmových, velice známý je muzikál na jeho motivy.
