Koloseum v Římě – tento na svou dobu monumentální amfiteátr patří mezi památky, o kterých se říká, že pokud v nich turista nebyl na prohlídce, je to, jako by město nikdy nenavštívil. Pojďme se o tomto unikátu nyní dozvědět něco více!

Práce na něm nařídil v roce 72 n. l. císař Vespasianus na dně jezera. To bylo součástí bývalého zlatého paláce Domus Aurea císaře Nera. Nechal ho zbudovat po zkázonosném požáru Říma. Zda byl sám jeho inciátorem, o tom se dodnes vedou spory. Sídlo si každopádně dlouho neužil.

Koloseum v Římě

Mezi stavebními materiály figuroval travertin i tuf

Po nucené sebevraždě dostala jinou podobu poblíž stojící 30 m vysoká socha Colossus. Vespasianus podlehl touze ji zničit. Vyměnil jenom hlavu, místo nenáviděného císaře jí dal podobu boha Apollona. Ta později, až v osmém století, dala jméno celé gladiátorské aréně.

Její grandiózní stavba překonala vše, co se v Římě postavilo. Trvala osm let. Sám iniciátor se však otevření nedožil, Koloseum dokončil až jeho syn Titus. Jako materiál posloužil travertin, vápenec, tuf na sloupy a stěny, dlaždice na podlahu či jiná místa a slavný římský cement na klenby.

Novinkou, nad níž všichni diváci stáli v němém úžasu, byla možnost zaplavit během chvíle arénu vodou. Díky tomu se tu mohly odehrávat i simulace velkolepých námořních bitev. Původně nesla jméno tehdy vládnoucí flavijské dynastie – Amphiteatrum Flavium.

Koloseum v Římě

Mohutnou zeď hlídali lukostřelci

Na stavbě pracovalo 20 000 otroků či zajatců. Oslavy po otevření trvaly sto dní. Úplně ale dokončena nebyla. Poslední, horní tribunu nechal přistavět až císař Domitianus, aby zvýšil návštěvnost. Dobře věděl, že „chléb a hry“ je to, co obyvatelé Říma nejvíc milují.

Klání cvičených gladiátorů či otroků s divokými zvířaty zvedaly až 50 000 diváků ze sedadel. K stání byla jen desetina míst, pro ty nejchudší. Před nebezpečím úniku rozzuřených šelem je chránil příkop a mohutná zeď s ostrými hroty. Tu navíc střežili lukostřelci.

Koloseum má tvar elipsy, obvod 527 metrů, vysoké bylo 52, dnes 48,5 m. Je rozděleno do čtyř podlaží. První tři tvoří řada oblouků a sloupů v dórském, iónském a korintském slohu. V každém bylo 80 výklenků se sochami bohů, císařů a hrdinů v nadživotní velikosti.

Koloseum v Římě

Krev pohlcovala vrstva písku

Nejvyšší podlaží obklopuje pevná stěna s dekorativním prvky a okny. Mezi nimi se nacházely bronzové štíty. Vymožeností byla i obrovská plachta, chránila diváky před rozmary počasí. Nejdůležitější místem byla pochopitelně aréna. Nesloužila ale pouze k zápasům.

Hrálo se tam divadlo, prováděly náboženské obřady i popravy. Měla dřevěnou podlahu. V ní se nacházelo 36 různých otvorů, kudy mohli účinkující zcela nečekaně vejít do arény. Asi 15 cm vysoká vrstva písku na povrchu měla za účel co nejlépe absorbovat krev a zápach.

Dovnitř vedly dvě brány. První pro zápasníky (Porta Triumphalis) a bojující zvířata. Druhou Porta Libitinaria se odnášena mrtvá těla či zdechliny (Libitina byla bohyně smrti). Podzemí (hypogeum) pak sloužilo jako zázemí pro klece, místnosti pro vězně, otroky a gladiátory.

Koloseum v Římě

Koloseum mělo osmdesát vchodů

Spojení s povrchem zajišťovala důmyslné stroje a zařízení. Byly tu i tunely, spojovaly okolní budovy – císařský palác, školu Ludus Magnus, kde trénovali gladiátoři, Spoliarium, tam pro změnu skončily jejich mrtvoly, nebo Armamentarium, něco jako zbrojnice.

Diváci měli místa podle společenského postavení. Nejblíž byl samozřejmě císař, jeho svita a nejdůležitější osoby v Římě. Bezproblémový vstup zajišťovalo 80 vchodů a dokonalý systém chodeb a schodišť. Pozoruhodný byl kanalizační systém včetně toalet, i zásobování vodou.

Koloseum v Římě

Použilo se až 3 000 metrů potrubí. Záchodky se nacházely podle zvyku v kruhu. Každá mísa měla mramorové sedátko, v korýtku tekla čistá voda na umytí po vykonání potřeby. Diváci měli tak dokonalé sociální zázemí, možná lepší než na některých našich stadionech dnes.

Kromě gladiátorů byla atrakcí i zvířata svážená z kolonií, některá Římanům neznámá. Mohli tak poprvé spatřit nosorožce, hrochy, slony, žirafy, tygry, lvy, pantery, leopardy, medvědy, aligátory. Už tehdy existovala drezura ochočených zvířat, předvádějících humorné kousky.

Koloseum v Římě

Historickou stavbu zachránil papež

Hry měly i symbolický význam. Se zvířaty představovaly převahu člověka nad nimi, popravy a gladiátorské souboje kontrast mezi životem a smrtí. Křestané ovšem představení zakázali, poslední se konalo v roce 523. Koloseum pak sloužilo k všelijakým účelům, např. jako pevnost.

Bohužel se stalo i zdrojem stavebního materiálů pro různé paláce, dokonce i pro baziliku sv. Petra. Pustošení zastavil v osmnáctém století papež Benedikt XIV. Ten prohlásil Koloseum svatým místem na památku prvních křesťanů, mučených krutými Římany (to se tady ale nekonalo).

Jeho dnešní podoba vychází z rekonstrukce. Ta proběhla v devatenáctém století. I když se z původní stavby neporušená dochovala pouze třetina, stále turisty fascinuje svými mamutími rozměry. Koloseum (mapa) je pravidelně obnovováno, protože kromě člověka se na něm nezvratně podepsal i zub času. Až si ho půjdete prohlédnout, nezapomeňte se pokochat pohledem na sousední Konstantinův oblouk ze 4. století

Koloseum a Konstantinův oblouk

Napište komentář