Keňská republika, jak zní oficiální název, je hlavně v zimě oblíbenou destinací. Jak pro krásné pláže omývané Indickým oceánem (nejnavštěvovanější Diana Beach měří 17 km), tak díky safari, kdy lze z džípu pozorovat zvířata včetně velkých šelem ve volné přírodě. Na své si přijdou i „záhadologové“. Hlavně díky ruinám města Gede, ležícím asi 70 km od metropole Mombasa.
Skrývají nevyřešené tajemství. Obyvatelé Gede náhle a neznámo proč opustili. Stopy po boji se nenašly, nezanechali po sobě žádné předměty, ani třeba neumělé kresby. Nic.
Nachází se nedaleko letoviska Malindi
Neznáme ani podobu obyvatel. Založeno bylo asi ve dvanáctém století, oficiální datum vzniku je ale 1399. Záhadný je i název, odvozený z dialektu kmene Oromo. Ten ovšem žije v Etiopii. Obývali ho nejdřív Svahilci, pak Arabové. Přesto se o Gede v žádné jejich kronice nedozvíme.
Zmínku nenajdeme ani v deníku mořeplavce Vasca da Gamy. Přitom právě on celé území zabral pro Portugalsko. Později ho obklopily městské hradby, tak muselo mít význam. Navíc pod jeho vládou dosáhlo největšího rozkvětu. To dokazují pozůstatky paláce i dalších budov.
A to včetně zbytků mešit. Problémem možná byla poloha na začátku pralesa, který město Gede skrýval. Na druhou stranu je asi 15 kilometrů vzdálené od většího pobřežního města Malindi. Nedává moc smysl, aby kolonizátoři, lačnící po bohatství, pořádně neprozkoumali tak blízké okolí.
Epidemii i rituály lze vyloučit
Největší otazník se ale vznáší nad tím, proč místní rodné město (dokonce dvakrát!) opustili – v patnáctém a definitivně v sedmnáctém století. Jisté je, že to udělali dobrovolně. Na místě se nenašly hromadné hroby, tudíž lze vyloučit infekci nebo epidemii, což v těchto končinách hrozí.
Někteří „badatelé“ to dávají do souvislosti s tím, že domorodci z okolních vesnic se prý městu Gede vyhýbali. Údajně mělo jít o posvátné místo pro tradiční rituály a oběti, kde směli přebývat jen zasvěcení. Jenže těch byla vždy úzká skupina a tady podle všeho žilo kolem dvou tisíc lidí.
Stejné to je s dalšími – i dost divokými – teoriemi, jsou jich spousty. Každá má své příznivce, ale žádné důkazy. Opuštěné město pak pohltila džungle. Zřejmě ho jako první znovuobjevil sir John Kirk ze Zanzibaru, a to v roce 1884. Zájem o Gede začal stoupat a započaly restaurátorské práce.
Velká mešita měla dokonce minbar
Po vyhlášení za chráněnou památku (1929) archeologický tým vedený Jamesem Kirkmanem zahájil rozsáhlý průzkum. Zjistil, že se město (mapa) rozprostíralo na zhruba 50 akrech. Mělo dvě části. Luxusní, obehnanou zdí jako dnešní sídla celebrit a obyčejnou pro chudší vrstvy obyvatel.
Domy byly jednopodlažní. V těch bohatých se našel i bidet, v jednom dokonce malé soukromé mauzoleum v zahradě. Nejzachovalejší je vstupní brána paláce sultána a několik mešit, včetně tzv. Velké. Islamisté si lámou hlavu nad tím, proč měla minbar, což je obdoba kazatelny.
To nebývalo běžné. Muslimové se modlí podle vyvolávání muezzina z minaretu. V Gede je i muzeum, pod záštitou Národního v Keni. Lze v něm zhlédnout nálezy, jež dokládají čilé vztahy s okolím i zámořím. Našlo se benátské sklo, čínské vázy z období Ming a keramika z celého světa.
V současnosti Gede obývají opičky
O bohatství zapomenutého města svědčí skutečnost, že téměř každý „slušný“ dům měl soukromé nádvoří a předsíň s nejméně třemi místnostmi. Je opravdu divné, že o něm nenajdeme nikde zmínku, a ještě divnější je, proč bylo opuštěno. Dnes jsou jedinými stálými „obyvateli“ malé opičky…
Hodně návštěvníků, kteří do Gede zavítají na výlet s cestovní kanceláří, se svěřují, že působí tajemně, až nadpřirozeně. Pověry také zmiňují přítomnost ducha, ale, a i to je zvláštnost, bez obvyklé legendy o zločinu, co spáchal (anebo byl jeho obětí), a tak nemohl odejít do záhrobí.