Prestižní nakladatelství Lonely Planet zveřejnilo žebříček populárních destinací na rok 2019. Nejlepší zemí, kam zavítat, je podle něj Srí Lanka! Jako atrakci ovšem nedoporučuje návštěvu památek či přírodních kuriozit. Největším lákadlem jsou čajové plantáže! Tedy lokality, kde se vyrábí čaj, možná vůbec nejlepší na světě.
S jeho pěstováním začal Brit James Taylor v roce 1867 poté, co zkázonosná nákaza zcela zničila rozsáhlá pole kávovníku. Jeho políčko mělo jen 19 hektarů. Přesto první čaj vyvezl do ciziny už o sedm let později. Místní ho napodobili a začala hojná výsadba.
Hodně cestovatelů míří do Mackwoods
Vznikly rozsáhlé čajové plantáže. Postupně se cejlonský čaj stal uznávaným a žádaným. Je dodnes, i když se název země získáním nezávislosti změnil na Srí Lanku. Výrobci zůstali z obchodních důvodů věrni známým koloniálním britským značkám. Mezi obrovskými lány, ležícími v nádherné oblasti na trase z měst Kandy do Nuwara Eliya, je čajových výroben opravdu hodně.
Výjimečná je Mackwoods v Labookellie. Její součástí je totiž restaurace a obchod. To jinde nebývá moc obvyklé. Leží v horské oblasti, kde jsou pro růst rostlin zcela ideální podmínky. Ty se zkracují na metr kvůli snadnějšímu sběru. V přírodě rostou mnohem výše, až do patnácti metrů.
V Mackwoods (mapa) se zaměřují na výrobu černého čaje. Je tak lahodný, že si ho oblíbila i královna Alžběta II. Během prohlídky se lze seznámit s tím, jak se sbírá a zpracovává. Také informace, čím se černý čaj liší od zeleného a proč je ten zdejší tak výtečný.
Sběračky se sice usmívají, ale…
Málokdo si neodnese plechovku s voňavým obsahem. Navíc stojí pár desítek korun. Zavítat na čajové plantáže a pozorovat sklizeň, jíž se věnují ženy, je zážitek. Nosí tradiční úbor, na čele mají uvázaný pytel či na zádech koš. Chrání si spodní část těla, mezi keři je vlhko a bláto. Je to těžká práce. A riziková. Existují tu jedovatí hadi (už pár obětí mají na svědomí) a pijavice. Jimi mívají sběračky po šichtě obsypané celé nohy.
Čaje se rozlišují podle kvality i polohy. Vysokohorské rostou pomaleji a vyznačují se více delikátní chutí. Barevné je i spektrum. Kromě nejznámějších zeleného a černého se vyrábí růžový, ale i bílý. Ten je ovšem velmi drahý, sbírají se totiž jen svrchní dva lístky. Stejně jako zelený se suší přirozeně a není dobarvován.
Na čajové plantáže si udělejte výlet z letoviska
Proces výroby čaje je zdlouhavý. Listy nejrozšířenějšího, černého, obsahují až 75 % vody. Proto 12 hodin vysychají na dlouhých sítích. Z nich se shazují dírami o patro níž do stroje. Ten je drtí. To se opakuje, dokud směs není dostatečně jemná. Poté se rozloží na dlouhé a široké stoly.
Tam zoxiduje a je zahřívána na teplotu 75 °C, čímž dochází k fermentaci. Nakonec se roztřídí podle velikosti na pět druhů. Liší se kvalitou i chutí. Jde trochu o alchymii, ale místní se v ní dokonale vyznají.
Na čajové plantáže se pořádají výlety z pobřeží. Tam se rozprostírají letoviska s krásnými plážemi (Negombo, Beruwala, Hikkaduwa, Unawatuna u historického města Galle aj.). Cesta je trochu komplikovaná, v městečku Ella (mapa) se musí přesedat na vlak, používá se i hydroplán. Nicméně – nikdo nebude litovat…
