Prohlídky zámků na Loiře jsou stále velmi vyhledávané. Obvykle ale turisté vynechávají nejmystičtější stavbu ze všech – hrad Chinon. Asi proto, že neleží přímo na trase, ale trochu stranou. Najdeme ho nedaleko soutoku Loiry a Vienny.
Původně šlo o mohutnou obrannou pevnost z první třetiny 12. století, dlouhou 400 a širokou 70 metrů. V nejstarší části Fort Saint Georges (dnes už neexistuje) bydlel i zemřel anglický panovník Jindřich II. Postupně docházelo k úpravám. Dnes se tu mísí hradní a zámecké prvky.
Údajně se tady děly šokující věci
V průběhu doby se tu začaly dít strašidelné věci. Podle pověsti babičku krále Jindřicha II. Plantageneta (1133–1189) přímo z kostela odnesl čert do pekla. Král zde poté zemřel na útěku před vzbouřenými syny. Další neobyčejná událost se měla odehrát poté, co se mu přišel poklonit jeden z nich, Richard Lví srdce. Z nosu mrtvoly se náhle začala řinout krev. Prý to znamenalo prokletí ze záhrobí.
Ve městě Chinon pak byla Johanka z Arku představena následníkovi trůnu, Karlu VII. Přesvědčila ho o svém božím poslání. Povolil jí osvobodit město Orleans a pak celou zemi od Angličanů, aby ji poté zradil. Koneckonců – její sochu tady můžete obdivovat…
Chinon (mapa) ve středověku představoval významný strategický bod. Hrál důležitou roli v mnoha bitvách. Nejzachovalejší části stavby pocházejí ze 14. století. Má masivní zdi, majestátní hradby s vysokými věžemi. Dvě jeho části, Fort du Coudray a Château de Milieu, jsou přístupné.
Templáři na hradě Chinon prožívali krušné chvíle
Postupně se ovšem z hradu ve Francii stalo vězení. To proslulo hlavně tím, že do něj byli zavřeni všichni význační členové prastarého rytířského řádu templářů. K jeho likvidaci dal pokyn francouzský král Filip IV. (1268–1314). Obával se jejich moci a chtěl uloupit nevídané bohatství, kterým řád disponoval. To se mu úplně nepovedlo, spoustu cenností stačili po zatčení vedoucích členů řádu jejich podřízení ukrýt neznámo kam.
V hradu Chinon byl vězněn poslední velmistr řádu, Jacques de Molay (1243–1314). Ten se po tvrdém mučení nejdřív přiznal k satanismu. Před upálením ale vše odvolal, panovníka proklel a vyzval na boží soud. Ten se vyplnil, Filip IV. zemřel asi sedm měsíců po něm, během nehody při lovu.
V kobkách – nejen po Jacquesovi, ale i dalších spolubojovnících – zůstaly na zdech vyryté divné malby a znaky. Jejich význam zůstává dodnes záhadou. Ani s těmi nejmodernějšími počítačovými dešifrovacími programy se nepovedlo ani jednu rytinu rozluštit – i přes usilovnou snahu.
Ta je pochopitelná. Rytiny mohou být klíčem k nesmírnému jmění, který řád za staletí své existence nashromáždil. Komplikací je, že templářských sídel, kde může být ukryto, je v celé Evropě hodně. Několik dokonce i u nás, na Moravě.
Jedna kresba se týká symbolu řádu, Bafometa, kterého měli uctívat. Znázorňuje ženu s křídly, hořící pochodní, hlavou a kopyty kozla. Podle církve šlo o satanské božstvo, nápis na ruce prý připomíná alchymistické heslo Solve et coagula (Rozděluj a spojuj). Nicméně templáři byli právě ochránci víry.
Ve městě vás okouzlí hrázděné domy
To, že proces vůči nim byl zinscenovaný, je dokázané. Templáři se ale o jeho přípravě dozvěděli a učinili preventivní opatření. Flotila jejich lodí odplula hned po útoku nařízeném na pátek 13. (odtud pochází pověra o nešťastném datu). O tom, co vezla, se můžeme jen dohadovat.
Snílci věří, že na palubě mohly být prastaré náboženské relikvie ukořistěné při první křížové výpravě po dobytí Jeruzaléma (1099). A dokonce snad i ztracená legendární Archa úmluvy, kterou Mojžíš přijal od Boha na hoře Sinaj a která měla mít zázračnou moc…
Zajímavá je rovněž návštěva města Chinon. Stará část skrývá romantické dlážděné uličky. Hlavní třídu Rue Voltaire pak lemují hrázděné domy s unikátními vyřezávanými okny i vchody. Jde o dokonalou ukázku renesanční práce.
