Jste citliví a introvertní, umřel vám někdo blízký, anebo jen často přemítáte o smrti? Pak vás nejspíš fascinuje Ostrov mrtvých (Isle of the Dead), nejznámější obraz švýcarského malíře a sochaře Arnolda Böcklina (1827–1901). Proslulý výtvarník během svého života namaloval pět verzí sám, jednu společně se synem, dochovalo se jich pět. Věhlasného ruského hudebního skladatele a pianistu Sergeje Rachmaninova (1873–1943) inspirovaly k napsání stejnojmenné symfonické básně.
Když si uprostřed noci zapálíte svíčku, pustíte si Isle of the Dead od Rachmaninova (ZDE) a oprostíte se od malosti okolního světa, dostanete se takřka do vyšších dimenzí. Totéž se stane, když zapomenete na vše kolem vás a zadíváte se na některou z verzí zmíněného obrazu. Všechny mají stejný námět, liší se pouze detaily. Stěžejním motivem je skalnatý ostrůvek, vystupující z moře. Uprostřed rostou smuteční cypřiše. Do skal jsou zapuštěny výklenky, sloužící jako pohřební komory. K ostrovu se blíží loďka se stojící postavou v bílém, veslařem a bílou rakví. Proč a jak Ostrov mrtvých vlastně vznikl, a navíc v tolika obměnách?
Majitelem třetí verze byl Adolf Hitler
První verze Böcklinova obrazu – na plátně – byla dokončena v květnu roku 1880, údajně na objednávku mecenáše Alexandra Günthera. Malíř byl se svým dílem (na úvodním snímku) zřejmě natolik spokojen, že si ho nakonec ponechal. Několik týdnů předtím, než byl Ostrov mrtvých definitivně hotov, navštívila Böcklinův ateliér Marie Berna.
Vdova po úspěšném finančníkovi byla vznikajícím dílem fascinována, a tak pro ni Böcklin v červnu téhož roku vytvořil druhou, menší verzi obrazu. Tentokrát na dřevěném podkladě. Na žádost Marie však výtvarník přimaloval rakev a ženskou postavu. Obojí mělo vdově připomínat loučení s manželem, který umřel na záškrt. Böcklin následně přidal oba symboly i do první verze, která je v současnosti vystavena v Uměleckém muzeu ve švýcarské Basileji. Druhou lze spatřit v Metropolitním muzeu v New Yorku.
Třetí verzi – opět na dřevě – Arnold Böcklin namaloval v roce 1883 pro svého obchodního zástupce Fritze Gurlitta. Počínaje touto verzí přibyla další inovace, která je součástí i následujících děl. Jedna z pohřebních komor na obrazu Ostrov mrtvých je totiž označena Böcklinovými iniciály. V roce 1933 byla třetí verze uvedena do prodeje, získal ji Böcklinův známý obdivovatel Adolf Hitler. Ten ji nejdříve pověsil na zeď svojí rezidence Berghof v Obersalzbergu, v roce 1940 nechal obraz přemístit do budovy Nového říšského kancléřství v Berlíně. Aktuálně je součástí expozice Staré národní galerie v tomtéž městě. Co se Hitlera týče, tento nacistický politik a diktátor vlastnil celkem 11 Böcklinových obrazů.
Šestý Ostrov mrtvých musel dokončit syn Carlo
Finanční okolnosti přiměly Arnolda Böcklina k tomu, aby v roce 1884 namaloval čtvrtou verzi – pro změnu na měděný plech. Jejím majitelem se stal podnikatel a sběratel umění Hans Heinrich Thyssen-Bornemisza, jenž ji instaloval v budově svojí berlínské banky. Tento Ostrov mrtvých byl bohužel zničen během bombového útoku za druhé světové války, zůstal zvěčněný pouze na jediné černobílé fotografii.
Pátou – již třetí dřevěnou – verzi výtvarník namaloval na zakázku v roce 1886, obraz si vyžádalo Muzeum výtvarného umění v Lipsku. Tam visí dodnes.
V roce 1888 Böcklin stvořil obraz nazvaný Ostrov života (Isle of Life). Pravděpodobně se mělo jednat o protipól obrazu Ostrov mrtvých. Rovněž na něm figuruje malý ostrov, ovšem se všemi známkami radosti a života. Společně s první verzí Ostrova mrtvých ho můžeme spatřit v malířově rodné Basileji.
Šestá verze obrazu Ostrov mrtvých vznikla v roce 1901. Vzhledem k tomu, že Arnold Böcklin zemřel již 16. ledna, dokončil ji jeho syn Carlo. Pokochat se pohledem na ni můžete během návštěvy ruského Petrohradu. Visí totiž v Ermitáži, jednom z největších a nejznámějších muzeí na světě.
Böcklin pohřbil osm vlastních dětí
Proč si Arnold Böcklin zvolil natolik pochmurné téma? Vysvětlení je nasnadě. Život se s ním vůbec nemazlil, smrt a její závan jej doprovázely doslova na každém kroku. Tak například přežil osm ze svých 14 dětí, onemocněl tyfem a utrpěl záchvat mrtvice. Ostrov mrtvých je tedy silně autobiografickým počinem. A nejen on. Tématu konce a smrti malíř zasvětil i svoje další díla – například Portrét umírající Kleopatry. Až drtivě na lidské emoce působí jeho autoportrét se smrtí hrající na housle.
Morbidní ráz obrazu Ostrov mrtvých dosáhl v depresivní atmosféře konce 19. století velké popularity, kterou si toto jedinečné dílo udržuje dodnes. Mimochodem – všechny jeho verze inspirovaly řadu výtvarníků při tvorbě jejich děl. Kromě Michaela Sowy či Fabrizia Clericiho dokonce i Salvadora Dalího. Ten namaloval obraz s dlouhým názvem – The True Painting of The Isle of The Dead by Arnold Böcklin at The Hour of The Angelus.
Které místo malíře ovlivnilo doopravdy?
Je Ostrov mrtvých zcela dílem autorovy fantazie? Nikoliv! Obraz částečně evokuje anglický hřbitov v italské Florencii, kde Böcklin namaloval první tři verze. Nešlo ani tak o to, že se místo posledního odpočinku nalézalo v blízkosti malířova ateliéru. Byla tam pohřbena jeho dcera Maria…
Reálnou předlohou pro ostrůvek na obrazu bylo nejspíš Pontikonisi (na snímku). Tedy miniaturní ostrov (mapa) nalézající se v těsné blízkosti řeckého ostrova Korfu. Stojí na něm malá kaple, nechybí cypřišový háj. Současně Böcklina možná inspiroval tajemný skalnatý ostrůvek Strombolicchio (mapa) poblíž sopky Stromboli u italské Sicílie. Dalším – avšak mnohem méně pravděpodobným – kandidátem je až příliš velký ostrov Ponza v Tyrhénském moři.
Existuje i poněkud logičtější hypotéza, že Böcklina nadchnul nádherný ostrůvek Svatého Jiří v Kotorském zálivu (mapa). Taktéž na něm rostou cypřiše, dominantou je kostel. Pokud sem chcete vstoupit suchou nohou, jedinou možností je loď…
Bez ohledu na to, kdo má pravdu, jedno je jisté. Obraz Ostrov mrtvých, který vznikl ze smutku a bolesti, se trvale zapsal do dějin světového malířství. Až se ocitnete v některém ze zmíněných měst, můžete si na vlastní oči prohlédnout originální verzi…