Nebýt animovaného snímku Madagaskar, asi by o tom, že existují zvířata zvaná lemuři, nikdo nevěděl. Nežijí nikde jinde než tady, a to už asi 50 až 60 milionů let! To však není jediná rarita, kterou se mohou „pochlubit“.
I když patří s opicemi a lidoopy mezi primáty, na pohled je ničím nepřipomínají. Vyvinuli se z dávných hmyzožravců, ale jejich vývoj se zastavil někde v půlce cesty, takže mají od obou něco. A protože Madagaskar je africký ostrov, kde žádní další velcí savci nežijí, zabrali si ho pro sebe.
Zaujmou dlouhými a výraznými ocasy
Lemuři jsou dost přizpůsobiví, na rozdíl od jiných zvířat si hodně brzy zvykli na přítomnost lidí. A také jí využívají. Číhají poblíž bungalovů, kam je jezdí turisté pozorovat. Počkají, až odejdou od snídaně, a v jídelně se postarají o nedojedené zbytky, co po sobě lidé zanechají.
Nejznámější ze šedesáti druhů je lemur kata (Lemur catta). Žije nejvíc v lesích v jižní a západní části, živí se ovocem, květinami, listím a kůrou stromů. Poznávacím znamením je dlouhý huňatý ocas. Na něm se pravidelně střídají černé a bílé kroužky. Ten jim slouží při vzájemné komunikaci.
Trochu komický pohled je, když lemuři běží vysokou trávou. Jsou jim totiž vidět právě jen ocasy. Jsou něco jako orientační bod, ale zároveň jako výzva k boji. Ten probíhá nejdřív tak, že si ohon přitáhnou před sebe, promnou tlapkami, čímž ho naparfémují výměšky pachových žláz.
Tím mávají směrem k protivníkovi, aby mu dali najevo, kdo je tady pánem. Teprve pak, když to nepomůže, dají se do boje. Ten vypadá trochu směšně – poskakují kolem sebe, vzpřímí se a náhle skočí do vzduchu. Přitom se snaží protivníka zasáhnout drápy nebo zuby.
Výskoky následují jeden za druhým, jako by lemuři měli místo zadních končetin pružinu. Místy to vypadá, jako když kolem sebe tančí. Poražený se nakonec spustí na všechny čtyři a dlouhými skoky prchá z místa boje.
Co mají lemuři společného s duchy?
Lemur je nesmírně společenský druh. Žije ve skupinách, které mají 30 členů. V noci a okamžicích, kdy nesvítí slunce, se všichni shromáždí na jednom místě. Vytvoří jakýsi propletenec těl a končetin. Jeho účelem je nejen udržet potřebné teplo, ale rovněž utužit rodinné vazby.
Ironií osudu pochází jejich jméno z římského slova lemuros. Tak se označovali duchové, co v noci kvíleli a naříkali. Je fakt, že lemuři patří k nejhlasitějším primátům a umějí spolu komunikovat zvuky, které nemusí na každého působit příjemně. Ale jinak jde o velice roztomilá stvoření…