Městečko Baia, ležící kousek od Neapole (asi 20 km), bylo ve starém Římě vyhlášené jako centrum zábavy společenské smetánky. A zároveň vyhledávané pro relaxaci, a to díky sirným pramenům, které tryskaly z podzemí a které měly prokazatelné léčivé účinky.
Jeho sláva trvala pár tisíciletí, jezdil sem už Caesar i jeho následovníci. Výstřední tyran Caligula nechal z rozmaru nebo pro zkrácení cesty vystavět skoro 4,5 km dlouhý pontonový most ze sousedního přístavu Puteoli. Přejel po něm jako první – na koni a ve zlatém plášti.
K dostání zde bylo víno i mladí chlapci
Pobýval tu rovněž neméně „ujetý“ císař Nero. Jeho vychovatel Seneca ho za to tvrdě kritizoval, Baia (mapa) pro něj byla doupětem neřesti a prostopášnosti. Asi oprávněně, soudě podle zpráv, které se dochovaly i od jiných historických osobností, například od Sexta Propertia.
Exkluzivní vilu tady prostě měl každý, kdo něco znamenal. Působili tu také nejlepší architekti a inženýři. Ti dokázali vybudovat složitý podzemní sofistikovaný systém (video), jímž přiváděli teplo do bazénů naplněných horkou vodou, ale i do maséren a dalších místností v lázních.
Ty byly pro staré Římany zcela nepostradatelné. Nesloužily jenom k očistě těla, šlo o místo odpočinku, konala se v nich společenská setkání i politická jednání. Jejich vybavení tomu odpovídalo. V těch lepších se nenacházely jen nezbytné masérny či sauna, lépe řečeno pára.
Nechyběly tu cvičební místnosti, šermírny, knihovny, čítárny. Servírovalo se v nich také víno, to šlo koupit všude, dokonce i na ulici. Večer se otevíraly nevěstince, kde se prodávaly nejen ženy, ale i mladí, pubertální chlapci, o které byl stejný, ne-li větší zájem. Římané totiž uznávali za nejerotičtější část těla zadek, bez ohledu na to, komu patřil!
Město Baia zaujme nejen mozaikami
Nic ale netrvá věčně a se zánikem římského impéria nastal i soumrak lázní Baia. V osmém století je vyrabovali Saracéni. Největší pohromou však byla malárie, která se tu rozšířila v roce 1500. Poté proslulé město chátralo.
Dílo zkázy dokonaly sopečné aktivity, po kterých ho kompletně zaplavila voda a pak se na něj zapomnělo. Znovuobjevit se ho podařilo asi před osmdesáti lety díky víceméně náhodně pořízeným leteckým snímkům pilota Raimonda Bauchera.
Když se k němu potopil potápěčský tým společně s archeology, zjistili, že Baia (Roman city of Baia) v Itálii zůstala velice zachovalá. Nepropadla se totiž do moře po silném a zničujícím sopečném výbuchu. Tektonická činnost probíhala pomalu, voda ji víceméně zaplavovala postupně.
Dodnes jsou tu k vidění nádherné podlahy z mozaiky, zbytky staveb, dokonce i antické sochy. To všechno nakonec vedlo úřady k založení jednoho z mála podmořských archeologických parků na světě, a tak lze město i s jeho antickými poklady spatřit pod vodou.
Památky můžeme obdivovat také na souši
Návštěvníci mají dvě možnosti. Ti, co umějí šnorchlovat nebo mají potápěčskou výstroj, mohou volně plavat mezi zbytky města (video), pojmenovaného podle Odysseova navigátora (ten je prý někde poblíž pochován), nebo si je prohlédnout díky lodi s proskleným dnem.
V obou případech jde o zážitek. Ten lze ještě umocnit na pevnině návštěvou archeologického parku na svahu terasovitých zřícenin. Nebo se vydat na okraj města, kde nad mořem na silnici směrem na Capo Miseno stojí impozantní hrad Castello di Baia ze 16. století.
