Již 19. listopadu 2019 uplyne 200 let od chvíle, kdy bylo oficiálně otevřeno pro veřejnost Museo Nacional del Prado ve španělském Madridu. Budovu, v níž muzeum a zároveň galerie umění sídlí, navrhnul již v roce 1785 architekt Juan de Villanueva. Součástí sbírky je více než 1000 soch a fragmentů, 8000 obrazů, 9500 kreseb, 15000 fotografií, 2150 mincí a medailí, 6000 tiskovin a 1200 dekorativních předmětů. Nejslavnějším dílem, zde vystaveným, je rozměrný obraz Las Meninas (Dvorní dámy) od Diega Velázqueze.

Museo Nacional del Prado (původně jako Královské muzeum obrazů a soch) začalo vznikat za vlády Karla III. Španělského neboli Carlose III. jako součást ambiciózního projektu, který měl z Madridu učinit věhlasné město. Práce na budově však byly během španělské války za nezávislost přerušeny. Pokračovalo se v nich během vlády Ferdinanda VII., což byl vnuk Carlose III.

socha zdobící průčelí

Goya, Santi i Bosch na jednom místě

V roce 1868, za Isabely II. Španělské, bylo muzeum znárodněno a následně dostalo aktuální název. Stalo se domovem rozsáhlé královské sbírky umění, přičemž se ukázalo, že Prado je příliš malé. V roce 1918 bylo tedy zvětšeno. A rozhodně ne naposledy. Součástí muzea se staly rovněž další dvě budovy – Casón del Buen Retiro a Salon de Reinos. K zatím poslednímu – hodně výraznému – rozšíření došlo v roce 2007. Díky unikátnímu projektu architekta Rafaela Monea byla hlavní budova propojena s komplexem, který zahrnuje novou budovu a zrekonstruovaný klášter. Obnoven byl rovněž nádherný kostel sv. Jeronýma v sousedství muzea.

Prado, kostel a klášter sv. Jeronýma

Prado vlastní jednu z nejlepších sbírek evropského umění od dvanáctého po devatenácté století. Díky tomu se řadí mezi nejdůležitější světová muzea. Co se týče významných španělských obrazů – větší kumulaci logicky nikde jinde nespatříte. Ze slavných místních autorů, jejichž díla Prado ukrývá, jmenujme ještě alespoň Francisca Goyu, El Greca, Murilla či Riberu. Zahraniční výtvarníky zastupují výtvory Hieronyma Bosche, Tiziana, Rubense nebo Raffaela Santiho. Nechybějí ani obrazy Sandra Botticelliho, Caravaggia, Albrechta Dürera či Paola Veroneseho.

socha Velázqueze

Do muzea Prado se dostanete zadarmo

Chcete-li muzeum Prado (mapa) navštívit během svého pobytu v Madridu, máte možnost od pondělí do soboty (10:00–20:00) nebo v neděli či o svátcích (10:00–19:00). A pozor – 6. ledna, 24. a 31. prosince je otevřeno pouze od 10:00 do 14:00. Zcela zavřeno je 1. ledna, 1. května a 25. prosince. Chcete se dovnitř dostat zadarmo? Lze tak učinit zcela legálně, a to od pondělí do soboty (18:00–20:00) nebo v neděli (17:00–19:00). Poslední vstup je akceptován nejpozději 30 minut před zavírací dobou. Vstupenka stojí 15 eur. Za kombinaci „vstupenka a knižní průvodce“ zaplatíte 24 eur.

muzeum Prado

Poslední přijímání si prohlédnete ještě v říjnu

A jaké dočasné výstavy připravilo muzeum Prado na letošní rok? Až do 24. listopadu 2019 probíhá v místnosti č. 39 výstava s názvem Their Majesties’ Retiring Room. Spatřit můžete mimo jiné i obrazy zachycující události z období vlády Carlose III. a Ferdinanda VII. Dokonce nechybí ani jeho toaleta… Do 7. července 2019 potrvá výstava s všeříkajícím názvem Alberto Giacometti in the Museo del Prado. Obnáší 18 soch a 2 olejomalby proslulého švýcarského sochaře, malíře a grafika, jenž umřel v roce 1966.

Museo Nacional del Prado

Pouze do 30. června 2019 lze v místnosti 61A obdivovat obraz Antonia Gisberta – The Execution of Torrijos and his Companions on the Beach at Málaga (Poprava Torrijose a jeho společníků na pláži v Malaze). Vznikl v roce 1888 přímo pro muzeum Prado… Další výstava, trvající do 28. července 2019, přibližuje život a dílo španělského malíře a ilustrátora jménem Cecilio Pla (1859–1934)… Do 27. října 2019 se můžete – v místnosti č. 66 – pokochat pohledem na obraz Poslední přijímání sv. Josefa z Calasanzy. V roce 1819, tedy přesně před 200 lety, jej namaloval Francisco Goya. Ztvárnil zakladatele řádu piaristů těsně před smrtí. Obrazu nedominuje tradiční zástup nebeských bytostí, ale pouze klečící svatý a kněz. Dva lidé naproti sobě, zcela ponořeni do svého rozjímání.

Foto – Richard Sacher

Comments are closed.