Na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO byl v červenci roku 2019 zapsán také Jaipur (česky Džajpur). Jedná se o hlavní město indického státu Rajasthan (neboli Rádžasthán). Díky narůžovělým fasádám domů si vysloužil přezdívku Růžové město. Jeho architektura byla v Indii dlouho považována za velmi pokrokovou a nadčasovou.
Jaipur (mapa) je prvním městem v zemi, které bylo pečlivě urbanisticky naplánováno. Má řadu širokých bulvárů a čtvrtě rozdělené do sektorů. Založen byl v osmnáctém století mahárádžou Sawai Jai Singhem.
Charakteristickou barvu dostalo kvůli princi z Walesu
Růžová barva však nebyla charakteristickým znakem města Jaipur odjakživa. Teprve roku 1876, kdy se na jeho návštěvu chystala královna Viktorie a její syn Eduard, princ z Walesu, dostaly domy v centru novou fasádu. Mahárádža ve snaze na královnu a jejího potomka zapůsobit vydal pokyn natřít všechny domy na růžovo. Protože růžová je v Indii vnímána jako barva pohostinnosti, padla volba právě na ni. Co na tom, že ta zdejší až zas tak moc růžová není…
Další verze hovoří o tom, že princ Eduard neoplýval výraznou pamětí a tím pádem nebylo jisté, zda si budoucí britský panovník zapamatuje, kde to vůbec byl. Mahárádža se údajně rozhodl usnadnit mladému princi situaci a nařídil obarvit Jaipur na růžovo, Pushkar na bílo, Jodhpur na modro a Jaisalmer na žluto. Těžko říct, zda to tak skutečně bylo. Každopádně barvy městům zůstaly a podtrhují jejich krásu.
Třímilionový Jaipur je jedním z cípů tzv. Zlatého trojúhelníku. Dalšími jsou města Dillí a Agra. Tyto tři tváře Indie jsou od sebe vzdálené tak, že se cesta dá ještě zvládnout pozemními dopravními prostředky. Jsou to lokality, kam míří nejvíce turistů. Mnoho cestovatelů se shoduje na tom, že právě Jaipur a jeho okolí je nejzajímavější součástí zmíněného trojúhelníku.
Bengálský architekt doslova předběhl dobu
Jaipur je plný fascinujících bazarů (věhlasný je Johari Bazar), přepychových paláců a historických památek. Navíc má jedinečné a neopakovatelné kouzlo. Je to samozřejmě i tím, jak je celé staré město vybudováno. Vzniklo prakticky na „zelené louce“.
Panovník Sawai Jai Singh se roku 1727 rozhodl přesunout sídlo z pevnosti Amber (v současnosti také pod patronátem UNESCO), vzdálené 11 km směrem na sever. Populace jeho poddaných se totiž rozrostla natolik, že se v horských podmínkách nebylo možné uživit. Dalším problémem byl nedostatek vody.
Singh zadal úkol naplánovat a postavit nové město bengálskému architektovi Vidyadharu Bhattacharyovi. Ten vytvořil velmi moderní městský plán, kterým předběhl svou dobu o staletí. Hlavní třídy jsou směrované v systému sever-jih, východ-západ a jsou široké 34 metrů. Unikátní je i systém vedlejších ulic, rozdělující město na okrsky, a mnoho dalších prvků. Taktéž byly postaveny obrovské hradby se sedmi branami.
Nejobdivovanější stavbou města Jaipur je Hawa Mahal neboli Palác větrů z roku 1799. Lze ho charakterizovat jako důkladně promyšlené propojení náboženského vlivu a praktického využití. Tvarem připomíná korunu hinduistického boha Krišny. Ten je pokládán zároveň za velkého prostopášníka, jenž si umí užívat zábavy. Rád se obklopuje krásnými ženami a má mnoho manželek. Mahárádža Sawai Jai Singh se stavbou Paláce větrů připodobnil Krišnovi. 953 okének bylo určeno ženám, jimž se vladař rozhodl poskytnout střechu nad hlavou. Okénka byla kryta důmyslnou mřížkou, která umožňovala ženám pohled ven, ale zároveň je chránila před zvědavými pohledy. Co se dělo za zdmi paláce, to se můžeme jen domnívat…
Jaipur zaujme rovněž Městským palácem
V samém srdci města se rozkládá Městský palác, sídlo mahárádži, sestávající z řady dvorů, zahrad a budov. Areálu dominuje sedmipatrový hlavní palác Chandra Mahal, v jehož přízemí je umístěno muzeum s názvem Maharaja Sawai Man Singh II Museum. Obytné místnosti jsou udržovány v původním luxusním stylu. Obsahují nádhernou sbírku uměleckých předmětů, koberců, smaltovaného nádobí a zbraní, z nichž některé pocházejí z 15. století. Mezi obrazy patří i sbírka miniatur mughalské a perské školy. Textilní sekce zahrnuje šaty a kostýmy mahárádžů města Jaipur.
Na nádvoří paláce je možno spatřit obrovské stříbrné nádoby, považované za největší stříbrné předměty na světě. Jeden z dřívějších mahárádžů si je nechal zhotovit pro pitnou vodu na své cesty do Anglie, poněvadž jako pravověrný hinduista nemohl pít tamější vodu.
Spatříte největší sluneční hodiny na světě
V roce 1728 začal mahárádža Jai Singh stavět při Městském paláci rozsáhlou observatoř Jantar Mantar. Mahárádža se zajímal více o astronomii než o válčení a vyslal studenty do světa studovat cizí observatoře. Ta jaipurská je největší v zemi. Na první pohled se jeví jako změť zvláštních skulptur. Každá konstrukce má však konkrétní účel, jako je měření pozice hvězd, výšky a azimutu nebo výpočet zatmění. Největší sluneční hodiny na světě, Samrat Yantra, jsou vysoké 27 metrů. Mimochodem – tato observatoř spadá pod ochranu organizace UNESCO již od roku 2010…
