Aragonie patří – třeba na rozdíl od sousedního Katalánska – k nejméně osídleným částem Španělska. Je to dané hlavně terénem. Vrcholy Pyrenejí přecházejí do stepí, strmých údolí. Najdeme tu sice soutěsky plné zeleně, ovšem málo prostoru pro výstavbu větších měst.

V pravěku se na území Aragonie (mapa) nacházelo obrovské jezero. Když ho pohltilo moře, postupně osídlili oblast lidé. Začali pěstovat mandle, olivy, datle, fíky a víno. Klíčový pro ně ale byl zdroj vody. Některé části zůstaly (a stále jsou) kvůli jejímu nedostatku pusté – i kvůli špatné přístupnosti. Ta zase ochránila obyvatele od vpádů nepřátel, území pro ně prostě nebylo zajímavé.

hrad Loarre ve španělském autonomním společenství Aragonie

Největším zdejším městem je Zaragoza

Nicméně později sem začali ze severní Afriky pronikat muslimští Maurové. Ti ale víru nikomu nenutili. Křesťané jen platili vyšší daně. Dokonce spolupracovali i se židy, což nebylo běžné.

Ale vlády se tu jinak pilně střídaly. Centrem dění se stala Zaragoza, i dnes metropole provincie. Je jakousi křižovatkou mezi věčnými rivaly, Madridem a Barcelonou. Je od nich přibližně stejně vzdálená, asi 300 km. Podobně daleko pak leží Bilbao, Valencie a Toulouse, tedy různými směry.

bazilika ve městě Zaragoza

Symbolem města Zaragoza je největší barokní katedrála ve Španělsku, zasvěcená Panně Marii. Podle legendy se na vrcholu zdejšího sloupu zjevila apoštolu Jakubovi, který do celé země přinesl křesťanství. Za zmínku stojí také nejvýznamnější maurská stavba, palác Aljafería (Aldžaferíja).

palác Aljafería ve městě Zaragoza

A také podlouhlé náměstí Plaza del Pilar na místě antického fóra nebo pozdně gotická Stará katedrála sv. Spasitele. Najdeme tu i památky z římské doby včetně divadla a zbytky městských hradeb s mohutnými baštami. Dalšími zajímavými městy (moc jich není) jsou Huesca a Teruel.

Plaza del Pilar ve městě Zaragoza

I když hlavním vodním tokem je řeka Ebro, paradoxně je Aragonie pojmenována podle jiné, zvané Aragón. Protéká zejména územím sousední Navarry. Co je podstatné – poblíž těchto řek najdeme úrodná místa, kde se daří rostlinám, stromům i keřům. Vládne tu středomořské klima podporující růst.

Aragonie uspokojí také gurmány a cyklisty

Nejznámější jsou zdejší broskve, mají dokonce vlastní označení původu. Dalším pěstovaným ovocem jsou třešně, hrušky a černé olivy. Pokud jde o gastronomii, žije tu dost divoké zvěře, takže na jídelním lístku restaurací nikdy nescházejí zajíci, bažanti, divocí králíci a jiná zvěřina.

Nám blízké jsou domácí zabíjačky, kde lze ochutnat jitrnice, jelita, klobásy, typickou tlačenku Chireta, vepřovou krev s cibulí. Časté je i jehněčí maso, vynikající je v pálivé omáčce – Cordero al chilindrón. Podobně pikantní je kuře Pollo a la chilindrón (na snímku) a proslulý Jamón.

Pollo a la chilindrón

Tato sušená šunka se sice dělá skoro v celém Španělsku, ale ta z města Teruel je považována za jednu z nejlepších. I když Aragonie nemá přímý přístup k moři, často se tady jí Bacalao ajoarriero (nasolená treska s česnekem) či Bacalao a la baturra (zapečená se sýrem).

Bacalao ajoarriero je jednou ze specialit španělské Aragonie

Sýrům ostatně hornatá krajina přeje, hlavně ovčím. Queso de Tronchón je dokonce zmíněn v populární knize Příběhy dona Quijota od Miguela Cervantese. Z dalších druhů můžeme jmenovat například Alcaňiz, Biescas či Benasque. Všechny mají výtečnou chuť.

Aragonie láká především turisty, jak pěší, tak ty na horských kolech, zdejší – často dost strmé – stezky prověří jejich kondici. A také samotáře. Dá se tu celý den nerušeně toulat krajinou a obdivovat její krásy. A těch je všude víc než dost. Jak se vám líbí třeba ledovcový kaňon Ordesa?

ledovcový kaňon Ordesa ve španělské oblasti Aragonie

Comments are closed.