Památky nejsou fotbal ani hokej, ale přesto většině našinců neunikla informace, že Karlovy Vary, Františkovy Lázně a Mariánské Lázně byly v červenci 2021 zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. A nejednalo se jen o tato tři lázeňská města! První oceněnou přírodní lokalitou v České republice se staly Jizerskohorské bučiny. UNESCO 2021 – touto „nálepkou“ se pyšní 29 památek a 5 přírodních oblastí po celém světě, tři položky byly rozšířeny. Které to jsou?
Jedenáct z nich si můžete prohlédnout na následujících snímcích, dozvíte se o nich i několik zajímavostí, zbytek naleznete v přehledu na konci článku. O jejich zařazení na Seznam světového dědictví rozhodl mezivládní výbor na svém 44. zasedání ve městě Fuzhou (Fu-čou) v Číně. Výbor pro světové dědictví zkoumal nominace předložené v roce 2020, kdy muselo být zasedání kvůli pandemii COVID-19 odloženo, a v roce 2021.
1/ Portikusy v Bologni, Itálie
Portikusy (také na úvodním snímku) jsou otevřené sloupové haly, kterých je v italském městě Bologna požehnaně. Dohromady zabírají 62 kilometrů, jsou postavené ze dřeva, kamene i cihel. Ty novější – z dvacátého století – také z betonu, najdete je například ve čtvrti Barca. Nejstarší pocházejí z 12. století a při pohledu na mnohé z nich se turistům doslova tají dech. Jsou nedílnou součástí architektonické identity města. Není pochyb o tom, že do škatulky UNESCO 2021 spadají právem!
2/ Petroglyfy u Oněžského jezera a Bílého moře, Rusko
Seznam památek UNESCO 2021 se rozrostl rovněž o přibližně 4500 petroglyfů vyrytých do skal u Oněžského jezera a Bílého moře. Jejich stáří se odhaduje na zhruba sedm tisíc let. Jedná se o jeden z nejrozsáhlejších souborů těchto skalních maleb a rytin, které dokumentují kulturu neolitu ve Fennoskandinávii, oblasti, jež kromě samotné Skandinávie zahrnuje také Finsko, Karélii či poloostrov Kola. Položku tvoří 22 petroglyfových lokalit u Oněžského jezera a zhruba 300 km vzdálených 11 lokalit u Bílého moře.
3/ Kolonie benevolence, Nizozemsko a Belgie
Nizozemsko a Belgie se v devatenáctém století pustily do zajímavého sociálního experimentu. V rámci boje proti chudobě vystavěly několik tzv. kolonií benevolence, kde lidé mohli žít a pracovat. První z nich vznikla v roce 1818 v nizozemském Frederiksoordu, brzy se stala domovem sirotků, žebráků a podobných opuštěných lidí. Vzápětí však vyrostly i nesvobodné kolonie, kde lidé pracovali pod dohledem stráží. Položka Kolonie benevolence zahrnuje taktéž kolonie Wilhelminaoord (na snímku) a Veenhuizen v Nizozemsku a kolonii Wortel v Belgii. Kolonie benevolence představují obytné budovy, zemědělské domy, kostely a další komunální zařízení.
4/ Maják Cordouan, Francie
Mistrovské dílo námořní signalizace – to byl hlavní důvod, proč se maják Cordouan může pyšnit označením UNESCO 2021. Stavba z vápence vznikla na přelomu 16. a 17. století na mělké skalnaté plošině ve francouzském departementu Gironde. Zdobí ji pilastry, modilliony či chrliče, navrhl ji inženýr Louis de Foix. Architektonickou podobu inspirovala antika, stejně tak renesance a manýrismus. V 18. století byl maják Cordouan – pod vedením inženýra Josepha Teulèra – zvětšen, respektive vyvýšen, a dostal také novou signalizační komoru.
5/ Čtvrť Mathildenhöhe v Darmstadtu, Německo
Velký umělecký mecenáš a velkovévoda Hesenska Arnošt Ludvík Hesenský se v roce 1897 zasloužil o vznik umělecké kolonie ve čtvrti Mathildenhöhe. Ta je nejvyšším bodem německého města Darmstadt. Původně se jednalo o centrum progresivní architektury i řemesel. Budovy v kolonii postavili její členové jako experimentální obytné domy i pracovní prostředí. Areál se několikrát rozrostl během první čtvrtiny 20. století. V současnosti Mathildenhöhe skýtá svědectví o raně moderní architektuře, urbanismu a krajinném designu, to vše bylo ovlivněno hnutím Arts and Crafts a vídeňskou secesí. Patrně nejfotografovanější stavbou je Ruská kaple sv. Marie Magdalény (1897–99).
6/ Prehistorická naleziště éry Jomon, Japonsko
Jomon neboli Džómon označuje japonské prehistorické období, které trvalo více než 10 tisíc let až do 4 století př. n. l. Dohromady 17 archeologických nalezišť v jižní části ostrova Hokkaidó a v Tohoku na severním cípu ostrova Honšú představuje unikátní zdroj informací o životě a náboženství tehdejších lidí, kteří se kromě lovu a sběračství živili i rybařením. Z tohoto období například pochází známé hliněné sošky Dogú. Náš snímek pochází z lokality The Sannai Maruyama.
7/ Třída del Prado a park Buen Retiro v Madridu, Španělsko
V srdci Madridu leží bulvár Paseo del Prado. Upoutá několika velkými fontánami (zejména Fuente de Cibeles a Fuente de Neptuno), které vás dovedou až do parku a zahrad ze 17. století. Toto zelené 120hektarové prostranství nese název Buen Retiro. Jde o jednu z hlavních atrakcí města díky místní architektuře a sochám. Obzvlášť nepřehlédnutelný je památník Alfonsa XII. s jezírkem, které často brázdí turisté v lodičkách. Velice fotogenická je taktéž brána Puerta de Alcala (na snímku). Nalézá se zde i terasovitá Královská botanická zahrada a převážně rezidenční čtvrť Barrio Jerónimos s bohatou paletou budov z 19. a 20. století, které zahrnují kulturní zařízení.
8/ Chrám Ramappa, Indie
Seznam památek UNESCO 2021 zahrnuje rovněž Indii. Bohu Šivovi je zasvěcen chrám Kakatiya Rudreshwara neboli Ramappa v indické vesnici Palampet. Ta se rozkládá přibližně 200 kilometrů od města Hyderabad ve státu Telangána. Nachází se na úpatí zalesněné oblasti a uprostřed zemědělských polí, v blízkosti vodní nádrže Ramappa Cheruvu. Výstavba pískovcového svatostánku začala někdy kolem roku 1213 a pokračovala dalších 40 let. Budovu doplňují ozdobné sloupy a sochy, zobrazující místní taneční zvyklosti.
9/ Stavby Joži Plečnika v Lublani, Slovinsko
Už jste byli v Lublani? Pokud ano, určitě vás zaujaly místní stavby, pocházející z období mezi první a druhou světovou válkou. Jože Plečnik byl významným slovinským architektem, který přispěl i k současné podobě Pražského hradu, stojí také za kostelem na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze. Na Seznam světového dědictví UNESCO se ovšem probojovaly stavby v Lublani, ať už jde o veřejná prostranství, jako jsou náměstí, ulice, promenády či mosty, nebo o knihovnu, kostely a další instituce. Odborníci v případě Joži Plečnika vyzdvihují zejména jednotnou vizi, omezený čas a prostor, v němž tvořil, i omezené zdroje, které měl.
10/ Kulturní oblasti Hawraman a Uramanat, Írán
Horské oblasti Hawraman a Uramanat v provinciích Kurdistán a Kermánšáh na západě Íránu jsou plné archeologických památek polokočovného kurdského kmene Hawrami, který se přizpůsobuje zdejší krajině, nacházející se v pohoří Zagros, už přibližně pět tisíc let. Jeho nepřetržitou přítomnost v oblasti, jež se také vyznačuje výjimečnou biodiverzitou a endemismem, dokládají kamenné nástroje, jeskyně a skalní úkryty, mohyly, zbytky trvalých i dočasných sídelních lokalit, dílny, hřbitovy, silnice, vesnice, hrady a podobně. Prestižní visačku UNESCO 2021 získalo 12 terasovitých vesnic postavených na svazích zdejších hor.
11/ Fresky ze 14. století v Padově, Itálie
Pouhých 38 km od slavných Benátek leží město Padova, dosud poněkud skryté v jejich stínu. To se ale nyní do jisté míry změní! UNESCO 2021 – to jsou také historické fresky ze 14. století! Obdivovat je můžete právě v Padově. Vznikly v letech 1302–1397 a vytvořili je různí umělci. Nejvýznamnější z nich je patrně Giotto, jenž vyzdobil místní kapli Scrovegni. Interiér zahalil do nádherných náboženských výjevů, jimž dominuje modrá barva nebes. V této položce na Seznamu světového dědictví figuruje celkem osm náboženských a světských stavebních komplexů.
UNESCO 2021 – kompletní přehled položek
Seznam světovéhio dědictví UNESCO aktuálně čítá celkem 1154 položek, a to včetně těch, které byly zapsány v létě roku 2021. A mimochodem – 45. zasedání Výboru pro světové dědictví se uskuteční od 19. do 30. června 2022 v ruské Kazani.
Nově zapsané kulturní lokality, nominace za rok 2020:
Slavná lázeňská města Evropy, Rakousko, Belgie, Česko, Francie, Německo, Itálie, Velká Británie
Hranice Římské říše – Dunajský limes (západní část), Rakousko, Německo, Slovensko
Kolonie benevolence, Nizozemsko a Belgie
Sítio Roberto Burle Marx, Brazílie
Quanzhou: Světové obchodní centrum v Song-Yuanu, Čína
Maják Cordouan, Francie
Čtvrť Mathildenhöhe v Darmstadtu, Německo
Chrám Ramappa neboli Kakatiya Rudreshwara, Indie
Transíránská železnice, Irán
Fresky ze 14. století v Padově, Itálie
Nizozemské vodní obranné linie (rozšíření již zapsané lokality Obranná linie Amsterdamu), Nozozemsko
Archeo-astronomický komplex Chankillo, Peru
Důlní oblast Roșia Montană, Rumunsko
Oblast Ḥimā, Saúdská Arábie
Třída del Prado a park Buen Retiro v Madridu, Španělsko
Mohyla Arslantepe, Turecko
Dílo inženýra Eladia Diesteho: Kostel v Atlántidě, Uruguay
Nově zapsané přírodní lokality, nominace za rok 2020:
Kolchické deštné pralesy a mokřady, Gruzie
Ostrovy Amami-Oshima, Tokunoshima a Iriomote a severní část ostrova Okinawa, Japonsko
Wattové pobřeží Getbol, Jižní Korea
Lesní komplex Kaeng Krachan, Thajsko
Nově zapsané kulturní lokality, nominace za rok 2021:
Osídlení a mumifikace kultury Chinchorro v oblasti Arica a Parinacota, Chile
Mešity v súdánském stylu, Pobřeží slonoviny
Město Nice, Francie
Židovské lokality ShUM ve městech Speyer, Worms a Mainz, Německo
Hranice Římské říše – Dolnogermánský limes, Německo, Nizozemsko
Ruiny starověkého města Dholavira, centra harapské kultury, Indie
Portikusy v Bologni, Itálie
Prehistorická naleziště éry Jomon, Japonsko
Centrum města As-Salt, Jordánsko
Františkánský klášter a katedrála Nanebevzetí Panny Marie ve státě Tlaxcala, Mexiko (rozšíření již zapsané položky zahrnující kláštery postavené v 16. století na svazích Popocatepetlu)
Petroglyfy u Oněžského jezera a Bílého moře, Rusko
Stavby Joži Plečnika v Lublani, urbanistický design, Slovinsko
Břidlicová krajina severozápadního Walesu, Velká Británie
Nově zapsaná přírodní lokalita a rozšíření, nominace za rok 2021:
Národní park Ivindo, Gabon
Rozšíření položky Starověké a pravěké bukové lesy Karpat a dalších evropských regionů (Bosna a Hercegovina, Česká republika, Francie, Itálie, Severní Makedonie, Polsko, Slovensko, Švýcarsko)
