Francouzská metropole je plná úchvatných památek. A není to pouze katedrála Notre-Dame, bazilika Sacré-Cœur, muzeum Louvre, Eiffelova věž, Vítězný oblouk či muzeum d’Orsay. Okouzlující je také kostel svatého Augustina, který stojí na bulváru Malesherbes, jen několik desítek metrů od stanice metra Saint-Augustin. Autorem této impozantní stavby, jež je směsí románského a byzantského slohu, je Victor Baltard. Tento slavný architekt zrealizoval i bývalou hlavní pařížskou tržnici Halles de Paris.
Kostel svatého Augustina (Église Saint-Augustin) postavili v letech 1860–1871 za Druhého císařství v rámci přestavby Paříže. Vedl ji prefekt Georges-Eugène Haussmann. Skvostný svatostánek se rázem zařadil mezi přední pařížské památky.
Baltard překvapil unikátní konstrukcí
Nenechte se zmást skutečností, že některé brožury nebo weby uvádějí jinou adresu. Jde o to, že kostel svatého Augustina je situován uprostřed trojúhelníkového náměstí Place Saint-Augustin. To tvoří křižovatku několika velkých ulic (Boulevard des Malesherbes, Boulevard Haussmann, Rue de la Boétie a Rue Pépinière). Poblíž hlavního vchodu do kostela stojí na podstavci bronzová socha Johanky z Arku.
Více než svým eklektickým stylem napodobujícím románskou a byzantskou architekturu je římskokatolický kostel originální svou konstrukcí. Jedná se totiž o první stavbu, kdy stavitelé ve velkém měřítku použili kovové žebroví podpírající klenbu. Kostel měří 100 metrů na délku a výška kupole činí 80 metrů.
Díky kovové konstrukci nejsou v lodi opěrné pilíře. Jelikož vyhrazený pozemek neměl tvar pravidelného obdélníku, má kostel svatého Augustina neobvyklý půdorys. Zatímco jižní fasáda je úzká, chór je velmi rozsáhlý a navíc jsou k němu připojeny kaple.
Kostel svatého Augustina ohromí i sochami
Jižní průčelí zdobí symboly čtyř evangelistů, umístěné nad portálem. Pod rozetou jsou sochy dvanácti apoštolů. Co se interiéru týče, ten krášlí sochy andělů, instalované na sloupech galerie. Okna v lodi mají vitráže s vyobrazeními biskupů a mučedníků prvních staletí.
Velké varhany vytvořil Charles Spackman Barker v roce 1868. Jako jedny z prvních byly napojeny na elektrický proud. Druhé varhany na kůru pocházejí z roku 1899. Velkou nevýhodou je vysoká frekvence dopravy v těsné blízkosti kostela. V interiéru hlavní lodi je slyšet hluk z ulice, tudíž tu zpravidla nelze v klidu rozjímat…
