Author

ja0

Browsing

Takzvaně adrenalinových turistů, co na dovolené nehledají moře ani luxusní hotely, ale touží na vlastní oči spatřit záhadná, děsuplná či nebezpečná místa, rok od roku přibývá. Zásluhu na tomto trendu mají zcela jistě sociální sítě, protože se pak na nich mohou pochlubit nevšední fotkou, a také touha po dobrodružství či „vítězný“ pocit při návštěvě lokality, kam se hned tak někdo nedostane. Jedním z oblíbených cílů těchto cestovatelů je neobývané a zapomenuté město Ani na planině při turecko-arménské hranici. Není úplně snadné se do něj dostat, výchozím bodem je město Kars, rozprostírající se 45 km směrem na východ. Odtud jezdí minibusy,…

Skála (5 km dlouhá, 1,6 km široká a 426 m vysoká) představovala bájné Heraklovy sloupy, které známý silák vztyčil při plnění dvanácti úkolů, za nimi mělo být jen moře. Přes její nepatrnost se o ni všechny možné národy doslova rvaly (dnes už jenom Španělsko a Velká Británie), odděluje totiž Atlantský oceán od Středozemního moře a Evropu od Afriky. Po vynálezu děl (první děla, tzv. bombardy, se používala už ve čtrnáctém století) a postavení pevnosti se dalo velmi snadno zabránit nepřátelským lodím v proplutí úzkou úžinou. Původně se Gibraltar jmenoval Džebel el Tárik, a to podle prvního dobyvatele, Tárika ibn Zijáda.…

Pokud bychom hledali pivního konkurenta, jedním z horkých favoritů by byla Belgie, která má navíc přibližně stejný počet obyvatel. Vyrábí se tu více než 750 druhů chmelového moku! Navíc se po celé zemi – v různých městech – každý měsíc konají pivní slavnosti, jen v turistickém průvodci jich napočítáme padesát! Některé jsou zajímavé a pro nás neznámé. Například Opstalse Bierpallieters, víkend spontánního kvašení, k ochutnání je sto piv, založených na spontánní fermentaci. Akce se koná každoročně koncem května. Každé pivo si žádá jinou sklenici Belgičané neznají půllitry ani „tupláky“, mají ve zvyku pít každé pivo z jiné skleničky. Většina je o…

Do doby, než pevnost Boyard zázračně vzkřísil televizní producent Jacques Antoine, mohutná stavba u západního pobřeží Francie chátrala už od roku 1913, kdy ji opustila armáda. Podle jedné verze projížděl na jachtě a při pohledu na její monumentální rozměry ho napadlo využít ji k uspořádání televizní soutěže. Antoine zjistil, že pevnost Boyard (mapa) koupil v roce 1962 v aukci jakýsi belgický zubař, ale snad v ní nikdy nebyl. Chtěl se jí zbavit, avšak bezvýsledně, kdo by také stál o stavbu uprostřed moře. Antoine si od něj půjčil klíče a zjistil, že je sice dost zdevastovaná, ale dá se opravit, tak…

Afrika je pro svou rozlehlost a množství národů, z nichž každý má jiné zvyky, těžko zařaditelná i z kulinářského hlediska. Určující je, že hodně oblastí patří mezi chudé, navíc klimaticky problémové, suché. Zajímavá situace je např. ve vnitrozemské savaně, kde je na rozdíl od těch ostatních dost zvěře. Pase se tu skot, ovce, kozy, najdeme zde i pro černý kontinent ne zrovna typická prasata. Místní však zvířata téměř nejedí, jen s nimi obchodují, jsou totiž považována za kmenovou měnu! Pokud jde o nejčastější potraviny, vládne maniok. Jedná se o tropickou rostlinu, velmi bohatou na bílkoviny, které místní tuze potřebují. Chutí…

Francie je jedna z nejkrásnějších i nejnavštěvovanějších zemí světa, letos by sem podle odhadů mělo přijet rekordních 88 milionů turistů. Ti naši se do ní ale moc nehrnou, asi proto, že se většinou nedomluví. Mladí Francouzi sice ovládají angličtinu a starší zase němčinu, ale z hrdosti nepoužívají jiný než rodný jazyk. Tato bariéra ale asi není jediná, vždyť Češi jezdí do arabských zemí, kde se také dorozumí jen posunky. Možná za to může fáma, že je hodně drahá, hlavně atraktivní lokality – Azurové pobřeží, Francouzská riviéra. To není úplně pravda, i ve vyhlášeném Cannes lze sehnat ubytování na 8 dní…

Italský ostrov Lampedusa z tzv. Pelagického souostroví mezi Maltou, Sicílií a Tuniskem byl považován za jeden z nejatraktivnějších na kontinentě. V posledních letech ztratil, bohužel, hodně ze své pověsti, naštěstí ne krásy. Vzhledem k tomu, že leží jen 113 km od pobřeží Tuniska, se stal dávno před dnešní imigrační vlnou cílem uprchlíků, hlavně ze Somálska a Eritrey. Byli sem houfně převáženi na lodích, či spíše vracích, což vedlo k mnoha obětem. Například 3. října 2013 se u pobřeží utopilo 366 lidí, na neklidném moři jen od ledna do dubna 2015 šestnáct set! Odhadem sem za dvacet let nelítostní pašeráci přepravili…

Starověký Termessos leží, lépe řečeno se vypíná, zhruba 30 km od tureckého letoviska Antalya v nepřístupné krajině. Je opředen řadou mýtů a vybízí k celodennímu výletu. Tvrdí se, že jde o jediné město, které legendární vojevůdce Alexandr Veliký nedokázal dobýt, což ale není tak úplně pravda. Je fakt, že se poblíž utábořil a vyslal k němu průzkumný oddíl. Ten zjistil, že úzká přístupová cesta se dá bránit i s malým počtem vojáků. Navíc národ Solymů, který zde tenkrát žil, měl pověst obávaných bojovníků, zmiňoval je už Homér. Takže panovník usoudil, že je zbytečné ztrácet vojáky a zdržovat se, izolovaný Termessos…

Když TripAdvisor, největší cestovní portál na světě, před pár lety zveřejnil seznam deseti nejhezčích pláží světa, figurovala mezi nimi i ta, která se rozprostírá v zátoce Rhossili Bay na poloostrově Gower (nebo také Gŵyr). Tedy jen několik desítek minut jízdy od města Swansea v jižní části Walesu. I když pro zhýčkané turisty není zdejší moře dostatečně „kafovité“, v létě má ideální teplotu pro osvěžení. Zdejší vlny přitahují surfaře Pláž v Rhossili Bay (mapa) je dlouhá přibližně 5 km a je zakončená dunami. Možná ji znáte z televize. Mimo jiné se totiž objevila i v zahajovacím ceremoniálu Olympijských her v Londýně v roce 2012, odehrával…

Zdalipak víte, že francouzská kuchyně patří pod UNESCO? Tato organizace ji totiž v roce 2010 prohlásila za „nedotknutelné kulturní dědictví“. Stala se i kolébkou luxusní „haute cuisine“, vybraných delikates, podávaných ve špičkových restauracích. Navíc firma Michelin každoročně vydává gastronomického průvodce, uznávaného jako světově nejvyšší ocenění kvality restaurací. Hvězdy, které uděluje, jsou pro ně obrovskou reklamou. Tento věhlas nejspíš souvisí i s tím, že konzumace jídla – a k němu pochopitelně vína – je pro každého Francouze rituálem. Vychutnávají si ho nejen vybraným jazýčkem, ale i nosem a také očima. Večeře, kdy se celá rodina sejde pohromadě, trvá obvykle nejméně hodinu,…