Kapverdy na pobřeží západní Afriky, přibližně šest hodin letu od nás, mají vše, co se „vyžaduje“ od odpočinkové destinace – desítky kilometrů čistých, nezaplněných pláží, bezpečí, zajímavou krajinu, moderní hotely. Přesto se tam turisté zatím masově nehrnou.
Všechny ostrovy jsou sopečného původu
Částečně si za to ovšem mohou místní sami, dlouho si vystačili jen s rybolovem a zemědělstvím, zaměřeným především na pěstování tropických plodů. Až koncem devadesátých let minulého století jim došlo, že by se mohli o krásu země „rozdělit“.Kapverdy se skládají z deseti větších a pěti menších ostrovů, dohromady zaujímají plochu zhruba desetkrát větší než Praha, ale žije tady skoro stejně lidí jako v Brně. Ostrovy spojuje jejich sopečný původ, ten však má na každém z ostrovů odlišnou podobu.
Ještě ve středověku Kapverdy nikdo neobýval
Kapverdy mají trochu smutnou historii – až do roku 1456, kdy je objevili Portugalci, byly takřka neobydlené, později sloužily jako překladiště otroků. Jejich potomci zde možná stále ještě žijí, ale pojďme raději do přítomnosti…
Nejznámějším i nejnavštěvovanějším ostrovem je Sal, což v překladu znamená sůl. Ta se tu totiž těžila a někde ještě těží (viz snímek). Ostrov by se však měl spíš jmenovat Sol – podle slunce, to tady svítí 350 dní v roce; moře je – jak jinak – azurově modré, písek bílý, hebký a jemný.
V hlavním městě se v noci nespí
Na ostrově Sao Vicente s „hlavním městem“ Mindelo by rozhodně měla viset cedule s nápisem Samotářům vstup zakázán. Ulice totiž každý večer ožívají nevázaným veselím, všude hraje až do kuropění hudba, domorodci ji mají v krvi.
Každý rok na Popeleční středu se tu navíc koná karneval. Říká se, že je hned po Riu druhý největší na světě. Letos už bohužel byl, nicméně vás můžeme alespoň prostřednictvím fotografií nalákat, abyste si ho nenechali ujít příští rok.
Násilí se bát nemusíte
Na rozdíl od Brazílie zde nedochází k žádným násilným incidentům, všichni se dobře – až do rána – baví, hodně ovíněných turistů má potíže trefit do hotelu, tak si šťastně „ustelou“ na pláži. Nesmí si ale vybrat tu s názvem Sao Pedro, i když patří k vyhlášeným. Tam moc klidu na spánek mít nebudou, v hojném počtu se tu totiž vyskytují surfaři, pro které mají neodolatelnou přitažlivost vysoké vlny, jen pár desítek metrů od pobřeží.
Pro všechny je pak největším lákadlem jezero Salinas. Leží kousek od vesničky Pedra de Lume na severovýchodě, v zatopených solných lomech. Svou konzistencí připomíná vodu, která je v Mrtvém moři. Také se do ní nelze potopit, má i léčebné účinky. Sice se platí vstupné, ale jen pár eur.
Z jiného soudku je okolí ostrova Boavista, tam si dávají dostaveníčka pro změnu potápěči. Mořské dno je pokryto množstvím vraků starých korábů z dob, kdy sem vozili otroky ze všech končin Afriky. Není to ovšem jediné místo pro dobrodruhy.
Sopky předstírají mrtvého brouka
Tím dalším je Santo Antao. Tady se nikdo „neválí“ na plážích, ale vyráží pěšky nebo na kolech na úbočí hor i do hlubokých údolí, všude kolem jsou sopečné krátery nebo lávová pole.
Člověk si připadá jako na jiné planetě. Není to ovšem bez rizika. Podle odborníků může prakticky kdykoli dojít k větší či menší erupci, tak jako k ní došlo v roce 1995 na ostrově Fogo, kde se trochu „naštval“ vulkán Cha des Caldeiras; proudy vychladlé lávy jsou patrné dodnes.
Popel, který vychrlil, měl ovšem svou cenu. Domorodci ho totiž – díky jeho vlastnostem – využili jako základ kvalitní půdy, na níž pěstují nejúžasnější kávu široko daleko. Ta nejlépe chutná v některé z malých kavárniček, co pamatují ještě koloniální éru, a to díky neopakovatelné atmosféře.
Nesmí se však pospíchat na obsluhu, to tu nemají rádi. Místní se totiž nikdy nikam neženou. Užívají si života, baví se, například obřadním tancem batuque, kdy ženy zpívají a tančí, doprovod jim místo hudebních nástrojů obstarává kus srolované látky. Ta díky rytmickým úderům vydává zvláštní zvuk.
Mezi speciality se řadí cachupa i grogue
Na turisty tu čekají i pestré gastronomické zážitky při ochutnávání místních pokrmů. Z nich převažují plody moře, ještě ten den vylovené rybáři.
Oblíbený je tuňák, na jídelníčku nesmějí scházet ústřice. Národním jídlem na všech ostrovech je cachupa. Jde o omáčku připomínající náš guláš, ovšem s mnohem pestřejším obsahem. Kromě – převážně vepřového – masa nebo ryb tam najdeme kukuřici, fazole a další čerstvou zeleninu. Specialitou je i grogue, alkoholický nápoj vyráběný z cukrové třtiny.