Tag

italské speciality

Browsing

Valle d’Aosta neboli Údolí Aosty v Itálii je pro většinu Čechů takřka neznámým regionem. Neleží ani náhodou u moře, kam většina z nich míří, ale až daleko ve vnitrozemí, poblíž hranic s Francií a Švýcarskem. Přitom rozhodně stojí za návštěvu, zvlášť pro ty, co mají rádi divokou a nespoutanou přírodu, které v celé Evropě valem ubývá, ale i pro zvědavé gurmány, toužící pochutnat si na vybraných lahůdkách, jež nikde jinde neseženou. Ani jedni určitě nebudou odjíždět zklamáni. První mohou obdivovat úchvatnou krajinu, třeba křišťálově čistá jezera obklopená lesy, nad nimiž se tyčí štíty hor. A jelikož je zbytečné popisovat to, co…

Vermut je nezbytnou ingrediencí koktejlů různých chutí, vůní a barev, pije se pochopitelně i samotný. Má bohatou historii a musel projít četnými peripetiemi. Existoval už před narozením Krista, ale jako medicína, nikoli jako nápoj. K jeho oblibě později přispěl francouzský král Ludvík XIV., požitkář známý vyhledáváním rafinovaných chutí nápojů či jídel. Červíci mají smůlu! První vermut namíchal v roce 1786 v Turíně Antonio Benedetto Carpano. Savojský dvůr ho pak oficiálně vyhlásil královským aperitivem a zvýšil jeho popularitu. Samotné slovo ale pochází ze staroněmeckého názvu pro pelyněk, vermud, což v překladu znamená červí dřevo. Pelyněk je totiž účinný při vypuzování červíků z…

V Itálii, respektive na Apeninském poloostrově, je stále co objevovat. Některá místa jsou hodně proslulá, jiná méně, přitom bývají stejně tak přitažlivá. Jedním z nich je Ferrrara. Pro nás je zajímavá tím, že zde po staletí vládl rod d’Este. Z jeho vedlejší větve pocházel arcivévoda Ferdinand, sídlící na Konopišti. Nebýt atentátu v Sarajevu, který rozpoutal 1. světovou válku, stal by se českým králem. Stavba z bílého mramoru přečkala požár Město je stále obklopeno starobylými zdmi z 15. a 16. století, na délku měří 9 kilometrů, jsou jedny z nejzachovalejších v celé Itálii. Za největší architektonický skvost se považuje katedrála svatého Jiří z bílého mramoru,…

Zamíříte-li na jih Evropy, konkrétně do Itálie, vaší pozornosti zřejmě neuniknou průhledné láhve se žlutou tekutinou. Jedná se limoncello, tedy o ovocný likér pocházející z oblasti Kampánie. Obsahuje 28 až 32 procent alkoholu a podává se dobře vychlazený, převážně jako digestiv. Ten se, jak známo, pije po jídle, aby „utišil žaludek“, poněvadž doplňuje sníženou hladinu trávicích enzymů. Prorazil už i do Kanady a Austrálie Limoncello, druhý nejpopulárnější likér v Itálii, se už více než 100 let vyrábí z citronové kůry, lihu a cukru. Například v Kampánii se používá místní odrůda citronů, zvaná limone di Sorrento. Likér má jasně žlutou barvu a vysokou viskozitu.…

Milujete maso? V tom případě vás nejspíš zaujme italské jídlo saltimbocca, s jehož obdobou se můžete setkat i v některých českých restauracích. Že vám to nic neříká? Zjednodušeně řečeno – jedná se o telecí řízečky nebo závitky s plátky prosciutta a se šalvějí. Pojďme si však tento pokrm představit trochu podrobněji! Skáče přímo do pusy Saltimbocca je jídlo typické pro italský Řím, oblíbené je rovněž v jižním Švýcarsku, Španělsku a Řecku. Název vznikl ze tří italských slov „saltare“ (skákat) a „in bocca“ (do úst). Pokrm je připravován z plátku telecího, kuřecího nebo vepřového masa, na který je přiložen plátek šunky (prosciutto) a lístky šalvěje.…

Milujete veselé barvy a také sladkosti? V tom případě se vám nejspíš zavděčí makronky. Tato pochoutka je často mylně označována za francouzskou, ve skutečnosti však pochází z Itálie, odkud ji v 16. století přivezla francouzská královna, manželka Jindřicha II., Kateřina Medicejská. Francouzi vymysleli pouze náplň Nicméně Francouzi velmi ochotně přijali bílkové pusinky za své. Celosvětovou oblibu a věhlas si získaly zejména ty pestrobarevné, slepované po dvou náplněmi nejrůznějších příchutí. Ty zase tak dlouhou historii nemají; poprvé dvě makronky k sobě přilepil Pierre Desfontaines na začátku 20. století. Stalo se tak v čajovém salonu Ladurée, který je díky tomu vyhlášený dodnes. Recept pro 8…

Italská gastronomie je sice světově proslulá, jenomže hodně lidí z ní zná jenom těstoviny a pizzu, kterou v některých regionech nejen nedělají, ale ani moc neznají! Jiný kraj, jiná chuť Není se čemu divit, pověstná bota, jak se říká Apeninskému poloostrovu, není malá a každý kraj je něčím specifický, má jiné tradice, zvyky i kulinářské pochoutky. Rozdíly v jídelníčcích mohou být i hodně patrné, což se týká například regionu Trentino. Leží u hranic s Rakouskem, takže je tu zřejmý germánský vliv. V hospodách spíše než těstoviny „potkáte“ nám známé pokrmy – vepřové koleno, klobásy apod. Problém někdy je se tam…