Do doby, než pevnost Boyard zázračně vzkřísil televizní producent Jacques Antoine, mohutná stavba u západního pobřeží Francie chátrala už od roku 1913, kdy ji opustila armáda. Podle jedné verze projížděl na jachtě a při pohledu na její monumentální rozměry ho napadlo využít ji k uspořádání televizní soutěže. Antoine zjistil, že pevnost Boyard (mapa) koupil v roce 1962 v aukci jakýsi belgický zubař, ale snad v ní nikdy nebyl. Chtěl se jí zbavit, avšak bezvýsledně, kdo by také stál o stavbu uprostřed moře. Antoine si od něj půjčil klíče a zjistil, že je sice dost zdevastovaná, ale dá se opravit, tak…
Muzeum Louvre je největší palácový komplex na světě a v návštěvnosti mu v Paříži může konkurovat snad jen Eiffelovka a Montmartre. Leží mezi Place de Concorde a Rue Rivoli a už ve dvanáctém století ho začal stavět Filip II., a to uprostřed lesa na místě loveckého zámečku s názvem Louverie (či Louparie). Právě po něm má mít Louvre jméno, i když mnozí lingvisté se přiklánějí k odvození od slova leovar či leawer (opevněné místo). Původním záměrem totiž bylo vybudovat obrannou tvrz. Jako první si ji za svou rezidenci zvolil Karel V., sídlem francouzských králů zůstala až do éry Ludvíka XIV.…
Vermut je nezbytnou ingrediencí koktejlů různých chutí, vůní a barev, pije se pochopitelně i samotný. Má bohatou historii a musel projít četnými peripetiemi. Existoval už před narozením Krista, ale jako medicína, nikoli jako nápoj. K jeho oblibě později přispěl francouzský král Ludvík XIV., požitkář známý vyhledáváním rafinovaných chutí nápojů či jídel. Červíci mají smůlu! První vermut namíchal v roce 1786 v Turíně Antonio Benedetto Carpano. Savojský dvůr ho pak oficiálně vyhlásil královským aperitivem a zvýšil jeho popularitu. Samotné slovo ale pochází ze staroněmeckého názvu pro pelyněk, vermud, což v překladu znamená červí dřevo. Pelyněk je totiž účinný při vypuzování červíků z…
Král Slunce – tak si nechal říkat francouzský monarcha Ludvík XIV., který si Versailles vybral jako nové sídlo proto, že nesnášel Paříž, za což mohly nejspíš i události z dětství. Když byl ještě malý, vypuklo povstání proti vládě jeho matky a kardinála Mazarina a on musel s nimi v tajnosti a spěchu metropoli opustit, prý ho ohrožoval i najatý vrah. To ovšem není dokázáno, stejně jako zřejmě nikdy nepronesl výrok, který se mu připisuje („Stát jsem já.“), už jen proto, že by užil plural maiestaticus, takže by řekl: „Stát jsme my.“ Inspiroval ho lovuchtivý otec Jelikož se však v královském…