Tag

pokrm

Browsing

Největší italský ostrov Sicílie láká nejen plážové typy, ale také milovníky památek, přírodních unikátů a skvělé gastronomie. Jedna ze specialit, na nichž si tady můžete pochutnat, se jmenuje arancini. O co se jedná? O sicilské národní jídlo, které má certifikát Prodotto agroalimentare tradizionale udělovaný italským ministerstvem zemědělství. Konkrétně jde o smažené kuličky plněné rýží, masovým ragú a sýrem. Ale pozor – kulatý tvar rozhodně není pravidlem! Mnohdy mají arancini spíše kuželovitý tvar, respektive zdálky tak trochu připomínají obrovskou kapku nebo smaženou hrušku. Většinou však vypadají jako malé pomeranče, což souvisí i s jejich názvem. Ten je odvozen od slova arancia, což…

Chystáte se do Skandinávie, konkrétně do Norska? Pak vás určitě zajímá, na čem si tam pochutnáte. Jestliže vám nevadí maso, vyzkoušejte jedno z nejpopulárnějších lokálních jídel – farikal. Co si pod tímto názvem máte představit? Farikal je tradiční pokrm, který tvoří skopové maso s kostí, dušené zelí, černý pepř a brambory. S čistým svědomím ho lze označit za norské národní jídlo. Už v sedmdesátých letech minulého století tak totiž oficiálně učinili v rámci rozhlasového programu Nitimen. V roce 2014 vyhlásil ministr zemědělství Sylvi Listhaug novou soutěž, jejíž výsledky potvrdily, že se skutečně jedná o národní jídlo. Farikal má svátek koncem září Farikal v překladu znamená ovce…

Když se procházíte například po Praze nebo Brně a vidíte odpudivé rádobykulinářské výtvory, neprávem označené nápisem „pizza“ a nabízené – častokrát ukrajinsky, rusky či arabsky hovořícími – prodavači, okamžitě vás přejde chuť k jídlu. Není tedy divu, že Italům došla trpělivost a chtějí této dehonestaci jejich národního pokrmu učinit přítrž! Iniciátoři kampaně, která byla zahájena v roce 2014 a kterou podporuje i svaz neapolských pekařů pizzy, se domnívají, že pizzu, tedy „součást národní kultury a italských dějin”, ohrožují zahraniční plagiáty, směrnice Evropské unie a vliv amerických fastfoodových gigantů. Svaz lpí na kvalitě surovin i způsobu přípravy Zemědělský spolek Coldiretti se nechal slyšet, že…

Kdysi jsme tento pokrm (jen psaný s b, nikoliv s p) nacházeli na jídelním lístku většiny restaurací takřka denně, pak se, bohužel, vytratil, stejně jako mnoho dalších „socialistických“. Základem názvu je perské slovo kebab (ten je u nás naopak čím dá populárnější) s tím rozdílem, že čevapčiči se připravuje z mletého masa, obvykle hovězího, jehněčího, skopového či vepřového. Často jde o jejich směs. U nás bylo čevapčiči mylně považováno za bulharské jídlo, ale existuje v mnoha recepturách pod různými názvy v Bosně, Srbsku, Chorvatsku, Slovinsku, Makedonii a jinde. Za vznik vděčí tomu, že většinu Balkánského poloostrova okupovali Turci. Povstalci, říkalo se…

Vídeňský řízek neboli Wiener Schnitzel je v gastronomii pojmem. U rakouských sousedů takovým, že je zákonem chráněný název, příprava i skutečnost, že smí být jen ze speciálně naříznuté části telecí kýty neboli ořechu. Kdyby ho restauratér zkusil udělat z – třeba i kvalitního – vepřového, čekala by ho pokuta. A zároveň i ztráta pověsti a odliv hostů, takže ho to ani nenapadne. Zajímavá a rozporuplná je historie tohoto pokrmu. Kdo vlastně Wiener Schnitzel vymyslel? Podle Cimrmanova Českého nebe za ní stál maršálek Radecký. Ten si v Itálii oblíbil specialitu cotoletta alla milanese, maso obalené parmezánem, a šetrně nahradil drahý sýr…

Obchodníci po celém světě se zuby nehty snaží udržet stávající zákazníky a získat nové. Zkoušejí kdeco a pouštějí se do nejrůznějších neobvyklých experimentů. Výjimkou nejsou ani podnikatelé ze sféry gastronomie. Odvaha přijít s něčím novým je věc jedna a skutečně uspět druhá. Ale Daurgu Raa, obyčejný majitel rychlého občerstvení u autobusové zastávky v indickém městě Rajamahendravaram, svým nápadem prorazil. Veřejnost láká do jeho provozovny doslova „žhavý“ hit. Nabízí totiž fire paan. Ve studené formě nahrazuje léky Paan je v Indii po celá tisíciletí symbolem pohostinnosti, obecně je v kultuře jihovýchodní Asie velmi populární. Ačkoli se konzumuje, nejedná se o pokrm…

Mezi nejkontroverznější jídla světa patří kutti pi. V Indii a Velké Británii je dokonce pod tlakem veřejnosti zakázané. Právě „spojenou silou“ těchto dvou zemí netradiční pokrm zřejmě vznikl. Jeho příprava nese všechny typické znaky indické kuchyně, ale nápad patrně pochází z Anglie. Hlavně v průběhu devatenáctého století tam totiž bylo prodáváno tzv. slink meat. Volně přeloženo to znamená nedonošené maso, což ho dokonale a přesně vystihuje. Milovníci zvířat a lidé disponující slabým žaludkem by raději ve čtení dál pokračovat neměli. Vyrábí se z nenarozených plodů březích zvířat, která z nějakého důvodu skončila na jatkách. Možná se právě příznivci této „pochoutky“ zasloužili…

Pekingská kachna – podle názvu ji zná skoro každý, i u nás existuje pár restaurací, které ji nabízejí. Ale skutečnou, originální a nenapodobitelnou si můžete dát pouze v jedné na světě! Jmenuje se Quanjude, najdeme ji – jak jinak – v čínské metropoli a navštěvují ji gurmáni z celého světa. Historie restaurace sahá hluboko do minulosti, byla založena roku 1864. Za jejím zrodem stál dvorní kuchař císaře Tongzhiho Jang Čhüan-žen. Je docela zajímavé, že původně byl prostým sedlákem, který v sobě postupně objevil vlohy pro vaření. Všude jinde ji připravují podle vlastního receptu Na druhou stranu nešlo o jeho původní recept (ten…

Asijská gastronomie je u nás oblíbená, o tom nakonec svědčí prosperující čínské a vietnamské restaurace nebo japonské „sušárny“. Do jídelníčku většiny států ale neodmyslitelně patří i pokrmy, z nichž se někomu zvedá žaludek už při vyslovení – brouci, červi, mravenci, cvrčci, pavouci, housenky či žáby. Pro otrlé, které tato zvláštní „nabídka“ neodradila, máme jednu dobrou zprávu. Většinu hmyzu konzumovaného ve východní či jihovýchodní Asii můžeme koupit ve zverimexech či podobně zaměřených obchodech. Odpor lze překonat díky česneku Je pochopitelně možné ušetřit a vyrazit na „lov“ do lesa či na louku. Problém však je, že zdaleka ne všechno, co se plazí nebo…

První zmínku o whisky nalezneme v královských pokladních svitcích z roku 1494, kde stojí: „Povoluje se osm bollů sladu fráteru Johnu Corovi na výrobu akvavitu.“ Tento příkaz dal skotský vládce Jakub IV. a týkal se kláštera Saint Andrew’s, kde se sluhové Boží zabývali výrobu skvělého nápoje, a nebyla to bezvýznamná zakázka! Jeden boll vážil asi 150 kg, akvavit, z latinského aqua vitae, pak znamenal vodu života, jak se ve středověku označovaly pálenky, jimž byly připisovány léčivé účinky. Farmáři měli jasnou volbu Keltské synonymum je Uisge Beatha, během staletí se změnilo na usky, a to už byl jen krůček k whisky.…