Tag

pokrm

Browsing

Mezi nejkontroverznější jídla světa patří kutti pi. V Indii a Velké Británii je dokonce pod tlakem veřejnosti zakázané. Právě „spojenou silou“ těchto dvou zemí netradiční pokrm zřejmě vznikl. Jeho příprava nese všechny typické znaky indické kuchyně, ale nápad patrně pochází z Anglie. Hlavně v průběhu devatenáctého století tam totiž bylo prodáváno tzv. slink meat. Volně přeloženo to znamená nedonošené maso, což ho dokonale a přesně vystihuje. Milovníci zvířat a lidé disponující slabým žaludkem by raději ve čtení dál pokračovat neměli. Vyrábí se z nenarozených plodů březích zvířat, která z nějakého důvodu skončila na jatkách. Možná se právě příznivci této „pochoutky“ zasloužili…

Pekingská kachna – podle názvu ji zná skoro každý, i u nás existuje pár restaurací, které ji nabízejí. Ale skutečnou, originální a nenapodobitelnou si můžete dát pouze v jedné na světě! Jmenuje se Quanjude, najdeme ji – jak jinak – v čínské metropoli a navštěvují ji gurmáni z celého světa. Historie restaurace sahá hluboko do minulosti, byla založena roku 1864. Za jejím zrodem stál dvorní kuchař císaře Tongzhiho Jang Čhüan-žen. Je docela zajímavé, že původně byl prostým sedlákem, který v sobě postupně objevil vlohy pro vaření. Všude jinde ji připravují podle vlastního receptu Na druhou stranu nešlo o jeho původní recept (ten…

Asijská gastronomie je u nás oblíbená, o tom nakonec svědčí prosperující čínské a vietnamské restaurace nebo japonské „sušárny“. Do jídelníčku většiny států ale neodmyslitelně patří i pokrmy, z nichž se někomu zvedá žaludek už při vyslovení – brouci, červi, mravenci, cvrčci, pavouci, housenky či žáby. Pro otrlé, které tato zvláštní „nabídka“ neodradila, máme jednu dobrou zprávu. Většinu hmyzu konzumovaného ve východní či jihovýchodní Asii můžeme koupit ve zverimexech či podobně zaměřených obchodech. Odpor lze překonat díky česneku Je pochopitelně možné ušetřit a vyrazit na „lov“ do lesa či na louku. Problém však je, že zdaleka ne všechno, co se plazí nebo…

První zmínku o whisky nalezneme v královských pokladních svitcích z roku 1494, kde stojí: „Povoluje se osm bollů sladu fráteru Johnu Corovi na výrobu akvavitu.“ Tento příkaz dal skotský vládce Jakub IV. a týkal se kláštera Saint Andrew’s, kde se sluhové Boží zabývali výrobu skvělého nápoje, a nebyla to bezvýznamná zakázka! Jeden boll vážil asi 150 kg, akvavit, z latinského aqua vitae, pak znamenal vodu života, jak se ve středověku označovaly pálenky, jimž byly připisovány léčivé účinky. Farmáři měli jasnou volbu Keltské synonymum je Uisge Beatha, během staletí se změnilo na usky, a to už byl jen krůček k whisky.…

Ryba fugu (Takifugu rubripes) patří do řádu čtverzubců. Není velká, ale zato velmi jedovatá. A přestože její konzumace každoročně připraví několik odvážlivců o život, poptávka roste. Přitom to rozhodně není levný špás, v některých restauracích stojí pokrmy z této „krasavice“ až 1000 dolarů! Chutí se nejvíc podobá kuřeti V Japonsku je zhruba tisícovka míst, kde si můžete tuhle „delikatesu“ dopřát. Poznáte je na první pohled, nad jejich vchodem jsou umístěné makety fugu. Maso těchto ryb se servíruje ve tvaru květů nebo jako sašimi, tedy jako tenoučké, takřka průsvitné plátky doplněné zeleninovou oblohou. Namáčejí se do sójové či citrusové omáčky. Fugu se…

Existuje řada jídel, jež vznikla buď jako experiment (sendvič, švédské stoly), nebo z nouze – třeba pizza či i u nás stále oblíbenější japonské sushi. Restaurací nabízejících tento pokrm, nazývaných familiárně „sušárny“, přibývá, ne vždy však mají patřičnou úroveň. Obsahuje nišiki a sušinoko Základem není syrová ryba, jak si někdy i kuchaři myslí, ale rýže. Ta musí být jen z druhu nišiki (kilo stojí tak 100 Kč), nikdy ne dlouhozrnná. Ještě teplá se spojí se speciální sladkokyselou omáčkou sušinoko a nechá se na páře 15 minut dojít. Je nutné, aby byla mírně lepkavá. Kromě bílé existuje i hnědá – je…

Smažené (nebo fritované) hranolky jedí miliardy lidí na světě, ať už samotné, nebo jako přílohu. O prvenství receptu se pře řada zemí, což je dělá ještě zajímavějšími. Než se k nim dostaneme, musíme začít u brambor, z kterých se dělají, i jejich historie je zajímavá. Mělo se za to, že je do Evropy přivezl Kolumbus, což je ale velký omyl. Harriot málem všechny otrávil Je fakt, že Kolumbus obohatil Evropu o nové plodiny (kukuřici či fazole), ale brambory pocházejí z Peru, kam se nikdy nedostal. To, co se za ně považovalo, byly jim podobné batáty. Jako první ochutnal brambory španělský…

Žabí stehýnka rozdělují strávníky obvykle na dvě kategorie – první je považuje za delikatesu, druhá za nepoživatelný pokrm. Jsou historicky svázána s Francouzi, těm i z tohoto důvodu jiné národy (hlavně věční rivalové Angličané) hanlivě říkají žabožrouti. Pochoutka se ujala i v Číně a Portugalsku I když je fakt, že žabí stehýnka patří hlavně do gastronomie galského kohouta, dodnes uznávané za nejlepší na světě, tomuto jídlu propadli také jinde – v Číně, Vietnamu, Indonésii, Thajsku, ale i v části Itálie, Portugalska, Španělska a v dalších státech, hlavně ve Středozemí. Cuisses de Grenouille, jak zní originální název, u nás moc oblíbenou pochoutkou nejsou, narazíme…

Ať už zavítáte do Finska, anebo například do Polska, Litvy či Estonska, všude narazíte na pokrm zvaný kysel. Jedná se o rosolovitý dezert skládající se z vody, ovoce, cukru a bramborové moučky jakožto zahušťovadla. A pozor – je zpravidla velmi přitažlivý! Ve Finsku se mu říká kiisseli, v Polsku kisiel, v Litvě kisielius a v Estonsku kissell. I v jiných zemích jsou jeho názvy velmi podobné. Výjimkou není ani ten český – již zmíněný kysel. Litevci jedí kysel o Vánocích Tradiční verze tohoto dezertu se připravuje tak, že se horký ovocný protlak (případně sirup) promísí se studenou vodou s rozpuštěnou bramborovou moučkou, posléze se…